Postrehy z Irska

Doprava

Vzhledem k tomu, jakou školu studuji, nemůžu jinak než nejdřív se zaměřit na postřehy dopravní.

• poprvé jsem letěla dopravním letadlem, takže jsem si to náramně užila a asi i lidi okolo, protože moje jásání nešlo přeslechnout :o)
• jízda vlevo. To je známé o Anglii, Irové jsou na tom úplně stejně. Řidič jsem nebyla, takže mě to tolik nepoznamenalo, ale chvíli mi trvalo na přechodech pro chodce se naučit podívat nejdřív vpravo. Druhý problém bylo, když jsme čli na autobus, tak jsem zásadně chodila na opačnou stranu chodníku, jak jsem byla zvyklá od nás
• světla na SSZ řízených křižovatkách jsou umístěna na protější straně, takže se nemůže stát, že byste přes kamion neviděli na světla. Mezi červenou a zelenou není oranžová, mezi zelenou a červenou už je. Chodci mají dost často úplně samostatnou fázi. Prostě se vyblbnou auta ve všech směrech a pak na všech přechodech zaráz svítí zelená chodcům. Většinou pokud nikdo nezmáčkne tlačítko, tak zelená pro chodce vůbec není. Chodci hodně často přecházejí na červenou a policii to vůbec nezajímá
• silnice mají v celkem špatném stavu, přišla jsem si tam jako u nás. Většina řidičů čechů i irů na to nadává
• Irové jsou strašně pomalí. Než se začnou rozjíždět na zelenou, tak už tam je skoro zase červená. Lidi zvyklí na rychlejší tempo jízdy si tam docela ponadávají
• prakticky všichni používají pásy. Pokud někdo v autě není připoután, řidič si na to dost často počká, než se vůbec rozjede
• Je dovoleno určité množství alkoholu v krvi pro řidiče, vychází to cca na jedno pivo
• vzhledem k hodně přísným emisním podmínkám na ulicích není možné vidět staré popelnice, buď tam jezdí samá nová auta a nebo nádherné veterány. Souvisí to hodně i s tím, jak vysokou životní úroveň lidi v Dublinu mají
• mají neskutečně šílený systém mhd. Jsou hodně rozlehlé město a nemají metro. Vše je obsluhováno autobusy, od letoška tramvajemi, které asi výrazně napomohly jejich systému hromadné dopravy, a vlakem Dart, který ale jezdí jenom po pobřeží a blízko O'Connell's Street (něco jako náš Václavák). Tramvaje jsou výborná věc, krásné, moderní, jezdí každou chvíli a všude jsou informační displeje, za jak dlouho ten vůz skutečně přijede. Ale autobusy, to je něco neskutečného a mnohokrát jsme s láskou vzpomínali na mhd v Praze. Autobusy jezdí velmi málo. Takových, které jezdí po 15 minutách a méně je tam velmi poskromnu, naopak je hodně těch, které jedou jednou za hodinu, nebo jen několikrát za den. Pokud už má člověk to štěstí, že dojde na zastávku, kde visí jízdní řád, přečte si tam časy, kdy autobus vyjíždí z výchozí stanice. Nikde není jak je ta stanice daleko, jak dlouho to tam přibližně trvá, velmi často není ani seznam stanic. Druhý typ zastávky je jenom tyčka, na které není vyznačeno ani číslo autobusu, který zde zastavuje. Na autobus si člověk musí mávnout, jinak na zastávce nezastaví. Několikrát jsme se divili, že kolem nás profrčel bez povšimnutí, než jsme tohle pravidlo zjistili. V autobuse neexistuje nic co by člověku hlásilo, na které se nachází zastávce, takže pokud jsme jeli někam dál a jeli jsme poprvé, museli jsme cestu bedlivě sledovat v mapě. Občas se i stane, že daný spoj nejede vůbec. Stalo se nám to bohužel i s autobusem do práce, kdy náš měl jet v 8,40 a následující až v 12,30. Smekám klobouk před dopravním podnikem Prahy.
• Jedna jízda Ramble autobusem stojí podle pásma od 80 centů do 1,65 euro, jedna jízda Luasem (tramvaj) stojí v jednom pásmu 1,30, z kraje města do centra 2 eura a zpáteční 3,80. Dart jsme nezkusili. Denní jízdenka na autobus stojí 5 euro, jízdenka na Luas 4 eura, na autobus v kombinaci s Luasem 6 euro. Týdenní permanentka na bus pro studenty 15 euro, pro dospělé 18 euro. Týdenní v kombinaci s Luasem 26 euro. Mají tam ještě mnohem víc různých jízdenek kombinací i s vlakem, 30 denní apod., ale tak dalece jsem to nezkoumala.
• při takovém systému mhd jsem byla velmi překvapená, když v blízkosti Phoenix parku byl diplej zobrazující skutečnou polohu autobusů projíždějících danou zastávkou
• na několika zastávkách tramvaje jsem viděla P+R

Zelený trojlístek

Irové mají ve znaku zelený trojlístek, takže ho vidíte na každém rohu, nebo alespoň zelenou barvu. Přivítají vás zelené letušky a pak už se zelené za celou dobu nezbavíte. Neodolala jsem a koupila si zeleného medvěda :o)
Dalším jejich znakem je keltská harfa, která je například na zadní straně irských euro mincí

Počasí

O počasí v Anglii se toho namluví hodně, Irové jsou na tom s deštěm ještě o neco hůř. Hůř pro ty, kteří rádi sluníčko. Zvláště západní část Irska je postižená blízkostí oceánu, díky kterému se počasí mění rychleji než u nás na horách. Irové tvrdí, že za jeden den se můžou vystřídat všechny 4 roční období. Rozdíl mezi zimou a létem je prý v tom, že v zimě je ten déšť studenější. Irové mají mírnější podnebí než my. Léta jsou chladnější ale naopak zimy jsou mírnější. Není nic neobvyklého na vánoce 18 stupňů. Díky teplým zimám se v irsku nesmírně daří palmám, které jsou vidět prakticky všude. Zažili jsme tam všechny druhy deště, ale také 3 týdny krásného počasí, kdy prakticky nepršelo a teploty se pohybovaly mezi 20 - 25 stupni a vážně to bylo příjemnější než úmorná vedra, která tou dobou sužovala česko.

Nákupy

Jídlo vychází v irsku v přepočtu poměrně draze, což se ale zdaleka nedá říct o oblečení. Za naše a kolikrát i nižší ceny se tam dá nakoupit prakticky všechno, vkusné a kvalitní. Prostě nádhera vstoupit do obchodu. Člověk má v kapse 40 euro a oblíkne se od hlavy až k patě. Když jsme to srovnávali s jejich minimální mzdou 7,50 euro na hodinu, tak si můžou dovolit úplně všechno. Do 10 eur jsou tam trika, mikiny a jednodušší svetry, do 20 i kabáty a bundy, kalhoty (ty byly hodně různorodé, 5 - 20 euro, podle kvality) boty tak nějak kolem 20, ponožky a spodní prádlo od 1 do 7 eur maximálně. Samozřejmě jsou i dražší obchody, ale to je i v Čechách a ani tam ani tady je nemám potřebu navštěvovat.

Restaurace

Od letošního jara platí v Irsku zákaz kouření v restauracích. Na jednu stranu je to výborné, člověk není cítit tím hnusným zápachem, na druhou stranu to ale hodně malých hospod položilo. Pokud si chcete zaouřit, nezbývá vám než jít ven. Přes léto to ještě nebyl takový problém, ale zajímalo by mě, jak to bude vypadat v zimě.
Co je v Irsku hodně nepříjemné, je cena piva. I na jejich poměry je tam opravdu hodně drahé, na naše to snad ani není dobré přepočítávat. Za Guiness se většinou v hospodě zaplatí 3,80 euro, za světlé pivo (Karlsberg, Heineken a tak) cca 4,50. Dvoudecka vína stojí totéž.

Jazyk

V Irsku se mluví samozřejmě anglicky, ale setkali jsme se i s Irštinou. V televizi byla jedna stanice mluvená prakticky jedině v irštině. Chvilku jsme to tak poslouchali a pak se Faba zeptal, jestli je v pořádku, že tomu vůbec nerozumí. Irština angličtině moc podobná není, zní spíš jako maďarština pozpátku. Hodně částí Dublinu je nazváno Irsky. Dokonce v různých atlasech jsem našla Dublin psáno Irsky: Baile Átha Cliath. Naše velmi často navštěvovaná oblast bylo Dún Laoghaire [don líry]. Na silnicích bylo psáno BUS LANE a LÁNA BUS, no všude možně se vyskytovaly dvojjazyčné nápisy.