Home | London | Cestopis | Postřehy z Irska | Práce | Cestování | Párty |

Bydlení

Naše první ubytování bylo v Killiney u ekvádorské rodiny, dvě sestry a ta jedna měla dvě malé děti, kluka cca 12 let a holku tak 7. Byli docela fajn, snažili se nám poradit, když jsme měli problém nebo když jsme vymýšleli, kam se jet podívat. Platili jsme 75 euro na týden, což je takový standard. Jediné, co mi na tom bydlení vadilo, byl strašný smard z koberce. Jejich zvířátka, kočka a psí trabant, byli naučení chodit si do té místnosti na záchod. Bylo to tam vážně znát. Problém nastal v okamžiku, kdy jsme oznámili, že po týdnu mizíme. Odmítli nám vrátit zálohu. Nakonec nám vrátili jen Fabovu, protože ten jel dom a já jsem měla smůlu, prý tam mám ještě týden bydlet, což ale vzhledem k tomu, že bych tam zůstala sama a dost daleko od práce moc nešlo. Ještě jsme se jednou pokoušeli dostat zpátky aspoň část peněz, protože jsem to nuceně měla zaplacené do neděle, ale oni už si tam ve čtvrtek vzali další holku. Slíbili mi dát aspoň 30 euro, ale když jsem si pro ně přijela, tak mě vyhodili, že se se mnou vůbec nebudou bavit, jenom s Laďou, ale ten už bohužel neměl chuť se bavit s nima, takže já jsem z toho nakonec vyšla nejhůř.

první ubytování u ekvádorek
druhé ubytování u čechů

Naše druhé ubytování už bylo bez problému. Tam jsme platili 50 euro na týden a zůstali jsme tam až do konce. Byl to dům v Leopardstown pronajatý od firmy, která kontrolovala auta, něco jako u nás STK. Byli tam 4 místnosti, v každé bydlel jeden zaměstnanec té firmy, všechno češi. Krátce po našem příjezdu ale jeden z nich, Roman, odjížděl na stálo do Londýna, takže jsme bydleli v jeho bývalém pokoji. Byla tam jen jedna postel, tak jsme se s Márou střídali, jeden spal v posteli a druhý na zemi ve spacáku. Ze začátku jsme měli matraci, ale ta byla Standova a ona mu přijela manželka s dcerkou, takže nám ji pak samozřejmě odebral. Aspoň jsme od Ládi dostali spacák, takže se nespalo vyloženě na tvrdé zemi, ale bylo to zmírněné tím spacákem.
Nahoře teda byly 4 pokoje plus koupelna se záchodem, dole byl obývací pokoj, jídelna, kuchyň, chodba a toaleta. Před domem byl celkem dobrý prostor na auta, vzadu byla zahrádka a vedle kůlnička, kde měl Radek kolo. Barák vypadal celkem dobře, ale byl to ten šílený na rychlo postavený z překližek, strašně vrzal, byl v něm průvan a všechno bylo strašně syšet. Prostě žádné pořádné zdi.

Zpočátku jsme tam tedy bydleli v 5 lidech, já a Mára, Láďa, Radek a Standa. Standa přijel až týden po mém přistěhování, byl doma u manželky a dcerky a týden po něm za ním obě přijely s tím, že pokud si Petra najde práci, tak tam i zústanou. Nakonec si našla práci u Foxe jako my, takže předpokládám, že touhle dobou už malá Zuzanka chodí do školy (tam se začíná ve 4 letech). Asi 3 dny po našem odjezdu se Standa s rodinou stěhovali do většího. Přece jenom tam ty pokoje moc veliké nebyly, pro jednoho to stačilo, ale celá rodina se tam nemohla vejít, to byla jen noclehárna a ani nebylo kam uložit všechny věci.