100306-livigno

Livigno - lyžování

Datum: 6. - 13.3.2010
Místo: Italské Alpy - Livigno
Účastníci: zuziq, ond, Denisa a Marek
Ubytování: apartmán Casa Longa

    Sobota 6.3.2010: Původní plán byl, že v 7h vstaneme, v 8h pojedeme do Realu nakoupit a zhruba v 9h vyjedeme směr Livigno. Realita byla taková, že zhruba v 8:30h Ondra konečně vylezl z postele a asi v 11:30h dokončil balení věcí a mohli jsme jet do Realu. Z Passau jsme tedy vyjížděli zhruba v 12:30h.
    Hned kousek za Passau jsme se dostali do první kolony na dálnici. Chvíli na to nám začalo chumelit. Po několika hodinách jsme se dostali k Mnichovu, sjeli jsme do jedné vesničky natankovat a tam začali přemýšlet, jak to vyřešit dál. Rozhodli jsme se, že ještě zkusíme dálnici, ale když jsme se k ní vraceli a viděli, že auta prakticky stojí, vyhrála možnost dálnici objet. Dostali jsme se tak na malé silničky, které byly zasypané sněhem. Ale aspoň jsme jeli. Mezitím nám Marek několikrát hlásil, že jsou taky teprve na cestě a pořád v koloně. Před Innsbruckem už byla chumelenice opravdu nepříjemná. Hustě chumelilo, sníh se nabaloval na stěrače a tam zamrzal, takže jsme každou chvíli zastavovali a čistili. Až za Innsbruckem konečně přestalo chumelit, dokonce začala být jasná obloha, což mělo za následek to, že teplota klesla na -19^oC. Nakonec jsme na místo dorazili zhruba v 22:30 h. Cesta trvala 10,5 hodiny místo plánovaných 5,5 h. Marek s Denisou přijeli o hodinu dřív. Check in byl sice do 19h, ale ten den přijeli pozdě snad všichni.
    Neděle 7.3.2010: Se vstáváním jsme to nepřeháněli. Po tak náročné cestě jsme se chtěli především dobře vyspat. V Livignu jezdí vleky až téměř do 17h, takže jsme neměli nutkání tolik spěchat na svah. První den jsme si vybrali východní svah. Sjezdovky se mi tam docela líbily, pěkný povrch, žádné hromady nahrnutého sněhu, a dostatečně široké sjezdovky. Jenom ty toalety nás trápily. Italové vymysleli nějaký zvláštní systém automatického zamykání a čištění záchodů, který příliš nefungoval. Od té chvíle jsme byli nadšení z každé klasické toalety, která fungovala mechanicky :)
    Zjistili jsme, že s námi v penzionu bydlí i Vaculík. Krom toho, že si byl hodně podobný, to měl napsané i na dveřích apartmánu :) Přímo vedle nás ale bydleli poláci, a to hned ve dvou apartmánech, takže pořádná grupa, a dost nás potrápili. Byli tak hluční, že nás nenechali spát.
    První večer jsme si dali procházku do města. Ale byl třeskutý mráz. Mráz nás trápil i v apartmánu. Topení bylo nastavené pevně, nedalo se přitopit, přitom venku byly teploty hluboko bod nulou a dveře vůbec netěsnily, takže skrz ně strašně táhlo. Alespoň jsme zjistili, že se dá přitopit plotýnkama.
    Pondělí 8.3.2010: Druhý den jsme prozměnu vyzkoušeli svah západní. Počasí vyšlo nádherně, bylo úplně jasno. Na oběd jsme sjeli k jedné chatě, která měla sice dostatek venkovního posezení, ale DJ tam pouštěl tak hlasitě hudbu, že by to jednomu utrhlo uši, tak jsme raději seděli uvnitř a slunění se oželeli. Večer jsme si v baru pod sjezdovkou dali Italskou specialitu bombardino (něco jako zahřátý vaječňák s velkou čepicí šlehačky). Bohužel opět hrála strašně hlasitá hudba, takže jsme si to vypili vzadu za barem.
    Úterý 9.3.2010: Již ráno Marek prohlašoval, že třetí den je kritický a že to dnes nehodlá přehánět. Vybrali jsme si opět východní svah. Hned při druhé jízdě se mi přihodila nemilá věc. V plné rychlosti do mě zezadu napálil snowboardista. Byla to taková rána, že jsem se z toho docela těžce vzpamatovávala. Následky byly lehký otřes mozku, malá tržná rána pod okem (večer se mi vybarvil i pořádný monokl), hnutá záda a hodně modřin po těle. Naštěstí jsem měla přilbu, a i tak to byla strašná rána do hlavy. Raději nechci přemýšlet, jak bych dopadla bez přilby. Když jsem se toho chlapíka ptala, jestli mě jako neviděl, tak prohlásil, že mě měl v mrtvém úhlu za zády. Srážka se stala těšně před fotografem, takže předpokládám, že se před ním předváděl a nedával pozor kolem sebe. Podle stop ve sněhu jel téměř kolmo dolů s minimálními obloučky. Podrobnosti srážky zde.
    Marek s Denisou mi pomohli se posbírat a já pomalu sjela k vleku a tam si dala menší odpočinek a doplnila cukr. Potom jsem byla schopná dál lyžovat, ale s rychlostí jsem to rozhodně nepřeháněla a nadšeně jsem uvítala, když Marek s Denisou přišli s návrhem dnešní den zkrátit, takže jsme lyžovali jen do 14:30h. Ondra si sám užil lyžování až do konce. My si raděj zašli do restaurace.
    Středa 10.3.2010: Dnešní počasí se příliš nevyvedlo. Chumelilo téměř celý den a byla špatná viditelnost. Navíc nachumelilo poté, co byly sjezdovky upravené rolbou, takže se dělaly velké hromady sněhu a lyžovat v tom bylo dost náročné. Však jsme taky viděli několik zásahů záchranné služby. Bylo hodně úrazů. Já měla ráno nějaký syndrom po nehodě, protože jsem se hrozně bála vlézt na lyže. První sjezd se mi dost klepala kolena. Ale během dopoledne se mi to podařilo překonat a odpoledne už to bylo celkem dobré. Ono se ale stejně dnes špatně lyžovalo, takže to na žádnou rychlou jízdu rozhodně nebylo. Fyzické následky nehody byly napuchlé oko a stále silně bolavá záda.
    Dnes jsme si taky užili několikrát poruchu na naší lanovce. V jednu chvíli spíš stála než jela, takže se nahromadila pořádná fronta lidí. Skoro jsme to vzdali a pěšky přešli jinam, ale nakonec se dala lanovka do pohybu.
    Čtvrtek 11.3.2010: Tak už mi to zase jezdí :) Záda už taky tolik nebolí a oko splasklo. Akorád na mě všichni koukají jako na exota, protože ten monokl je opravdu pořádný. Počasí dnes vyšlo tak napůl. Docela chumelilo ale i do toho dost svítilo sluníčko. Sjezdovky byly o něco upravenější než včera. Ondra vytáhl foťák (můj, protože u svého si zapomněl baterku :) Dneska jsme opět nevydrželi úplně do konce, ale vzdali jsme to asi o hodinu dřív. Kromě Ondry, samozřejmě.
    Večer jsme šli s Ondrou do města. Chtěla jsem se podívat k tomu fotografovi, jestli náhodou nevyfotil naši srážku. Bohužel nás vyfotil až když snowboardista seděl na svahu a já bez pohybu ležela na zemi a další foto, když už kolem mě byl chumel lidí. Takže nic zajímavého.
    Pátek 12.3.2010: Poslední den na svahu se opravdu vydařil. Počasí bylo nádherné, sjezdovky už zase pěkně upravené a mě se moc dobře lyžovalo :) Ondra nafotil spoustu fotek. Užili jsme si dlouhou pauzu na oběd a nebyli jsme sami. Bohužel se dost lidí při obědě poslední den posilnilo nějakým tím bombardinem, takže jsem měla poslední dvě hodiny pocit, že lidi opravdu blbnou (zastavovat se v nejnebezpečnějších místech apod.) Dokonce jsme na svahu potkali skupinku důchodců mezi 60 a 70 lety, kteří jeli hodně pomaloučku s hrůzou v očích. Že ani jeden z nich neměl přilbu asi nemusím říkat. Celkově jsem si všimla, že čím starší lyžaři, tím menší procento má přilbu. Mezi lidmi nad 50 let je to opravdu spíše výjimečný jev. I snowboardisti občas jezdili bez přilby, ale vzhledem k tomu, že mezi staršími snowboard moc oblíbený není, tak teorii o věku moc nepotvrdili :)
    Večer jsme si dali opět procházku po městě, já si koupila parfém, protože je zde bezcelní zóna a vše je dost levné. Všude prodávali parfémy, alkohol a cigarety. I tankovat benzín a naftu se zde opravdu vyplatilo. Žádná velká rozlučková párty nebyla. Byli jsme dost utahaní a ráno nás čekal brzký budíček. Netušili jsme, že díky sousedům polákům budeme vstávat ještě dřív, než jsme si plánovali.
    Sobota 13.3.2010: Budíček jsme měli na 6h, ale sousedé poláci vstávali už ve 4h, takže my jsme nakonec taky vylezli z postele dřív, protože se v tom rachotu stejně nedalo spát. Dorazili to, když nechali dlouho nastartovaná auta. To je před 5h ráno opravdu moc příjemné. Dali jsme si snídani, zabalili věci a v 6:40h vyrazili na cestu. Museli jsme brzo kvůli tomu, že tunel z Livigna je pro směr ven otevřen jen do 9h a potom až od 16h. Obávali jsme se velkých kolon a proto raději vstali dřív. Nakonec to nebylo tak hrozné a my vjížděli do tunelu v 7h. Tentokrát nebyly žádné zácpy ani chumelení cestou. Až těsně před Passau nám začal padat sníh s deštěm. Doma jsme byli chvíli po 13h.