18.8.2009 - úterý - odjezd z Brna
     Ačkoliv na zaslaných informacích o dovolené Kudrna trochu zazmatkoval a poslal oznámení o odjezdu v PONDĚLÍ 18.8.2009, věřila jsem, že odjezd je opravdu 18.8. a ne v pondělí. Naštěstí předpoklad vyšel.
     V úterý 18.8. jsme se tedy vlakem dopravili do Brna, tam během chvilky našli Zvonařku a potom už si jen počkali frontu, než Libor a Jakub naskládají všechna kola do přídavného vozíku a my vyrazíme na cestu. Měli jsme ještě jednu malou zastávku v Olomouci, kde jsme nabírali další tři členy zájezdu. A potom už se Libor rozpovídal o zájezdu a zavinil takovou menší paniku v autobuse, která se projevila tím, že na nejbližší benzínce všichni nakoupili dostatečné zásoby balené vody. Libor nás totiž varoval, že v zájezdu před námi 90% všech lidí potkala minimálně jednodenní střevní indispozice, která člověka plně odstavila od jakýchkoliv aktivit kromě spaní a vyhledávání záchodu nebo lépe keříčku.

     19.8.2009 - středa - Užhorod a první projížďka
     Někdy během noci k nám přibyli jěště další dva členové zájezdu ze Žiliny a taky nám bylo odpojené vozítko s kolama, protože na Ukrajině je zákaz vleků za autobusem. Vozítko nám od té doby tahalo doprovodné vozidlo. Obě procedury jsem úspěšně zaspala :o)
     Přibližně v 5h ráno našeho středoevprovského času jsme přijeli k Slovensko-Ukrajinským hranicím Vyšne Německe. Tam jsme nebyli ochuzeni o vyplnění karty nutné pro vstup do země a hlavně pro její zdárné opuštění na konci zájezdu. Zdržení na hranicích nebylo tak hrozné, celník se nechal podplatit nějakými pivky a za nedlouho jsme pokračovali dál. Zaparkovali jsme v Užhorodu na břehu řeky Už, nasnídali se a vydali na prohlídku města, každý podle svého gusta.
     Odpoledne jsme pak přijeli na startovní místo naší první etapy (viz mapa). Naše doprovodné vozidlo tam na nás už čekalo a kola už byla vyndaná, takže jsme se převlékli, vyslechli důležité instrukce a mohli vyrazit na cestu. Hned první den mělo několik cyklistů první defekty na kolech, píchlé duše a prasklé řetězy, a Jakub nám předvedl skok přes řídítka a od té doby prý musel držet brzdu i do kopce :o) Naše cesta vedla nejprve k vodopádu Šipot a potom hřebenovku do vesnice Rička, kde jsme se ubytovali na zahrádce jedné paní, která o tom samozřejmě dopředu věděla.
     Postavili jsme stany, vykoupali se v řece, dobře se najedli a potom následoval seznamovací večer, kdy kolovala vodka a kdo se chtěl napít, musel si panáka zasloužit krátkým představením svojí maličkosti ostatním. Bohužel s přibývající hodinou ubývalo světla, takže ke konci už jsme jenom poslouchali představování se tváří, které nebylo vůbec vidět :o)




     20.8.2009 - čtvrtek - kurz ježdění z kopce, výšlap 10km do kopce po opravdu pěkném asfaltu
     Každé ráno do toho dnešního vypadalo stejně. V 7:30h snídaně, potom výklad trasy a v 9h odjezd. Vyjeli jsme nejdřív do terénu. Zkusili jsme si sjet pruský kopec na hezky nezpevněném povrchu, kde bylo nutné posunout těžiště dozadu přenesením váhy případně ještě snížením sedla. Pokračovali jsme po hřebeni a potom následoval hodně dlouhý a občas i prudký sjezd, abychom se dostali do civilizace. Hned u prvního stavení ve vsi těsně pod kopcem seděla nějaká bábuška na lavičce a sledovala ty desítky bláznů na kolech, kteří přijeli až ze shora, lomila rukama a bědovala.
     Přijeli jsme k úžasně léčivému pramenu vody, která chutnala opravdu hodně minerálně a smrděla jako zkažená vajíčka, takže jsem toho pro své zdraví příliš neudělala :o) Pokračovali jsme do hospody a potom už nás čekal výšlap 10km po pěkném hladkém asfaltu. Nahoře v sedle jsme si dali zasloužené pivko, ale ani jsem ho nedopila, jak se mi udělalo zle, a potom jsem seděla na lavičce ještě další hodinu a přála si, aby to šlo ven. Nechali jsme si díky tomu ujet celou skupinu, kromě Kristýny s Martinem, které měl podobný problém. Jako poslední jsme se pak vydali na závěrečný úsek trasy, ale nepodařilo se nám trefit cestu dolů, takže po sjezdu louky jsme narazili na bariéru z pozemků. Nechtělo se nám skrz, protože to byly zahrádky, které dole končily u soukromých domů, ale kolem jsme taky nemohli, protože konec nebylo nikde vidět. Dlouho jsme zmateně chodil nalevo a napravo a hledali nějaký únik, až si nás všiml domorodec a ukázal nám, kudy se dostaneme k nejbližší bráně a tím jsme měli aspoň zlegalizovaný "přechod" přes cizí zahrádku.
     Konečně jsme byli na silnici, ale nebyla jsem si úplně jistá, jestli jsme dojeli ke správné křižovatce, a raděj jsem se s mapkou v ruce ptala nějakých domorodců. Ti vůbec nechápali symbol stanu ani to, že hledáme přátele, kteří už tu někde kempují. Ihned nám začli nabízet přenocování kdekoliv a když jsem zmínila autobus, zredukovali nabídky jen na místa, kam může zajet autobus :o) Štěstí, že jsme byli na té správné křižovatce a brzy jsme naše tábořiště našli. Přijeli jsme až po šesté hodině, takže rychle postavit stan, rychle do řeky a už byla večeře.
     Večer si na nás Libor přichystal zpěv. Dostali jsme texty čtyř písní a pěkně jsme se realizovali. Někteří do toho předváděli žonglování, tučňáka a dokonce i rap. Jen k břišním tancům jsme Hanku nepřesvědčili.




     21.8.2009 - pátek - romantické jezírko, Koločava, zil
     Dnešní den byl naplánovaný odpočinkově. Původně. Vydali jsme se ale alternativní trasou ke krásnému jezírku schovanému v lesích a které si člověk musel opravdu zasloužit. Uznávám, že to za tu námahu určitě stálo. Od jezírka následovala naučná stezka, při které člověk mohl velmi snadno sjet hluboko do lesa, protože strmý kopec začínal těsně vedle úzké cesty. Dojeli jsme k muzeu vodařství, které vzala voda. Momentálně je k vidění pouze pokus muzeum obnovit.
     Dostali jsme se na silnici a mohli si vybrat, jestli pojedeme ještě k Syněvyrským jezerům, ke kterým vede cesta v závěru se stoupáním 12% a nebo se vydáme pořád z kopce až do Koločavy. Vyslala jsem Ondru na první variantu a vydala se cestou menšího odporu do Koločavy :o) Cestou jsme potkali zoufalé čechy, kteří hledali svá dvě ukradnutá kola.
     Po krátkém odpočinku v areálu Koločavské školy, kde byla dokonce i teplá sprcha!!!, jsme šli na prohlídku kostela svatého ducha a potom už následoval hřeb celého zájezdu. Zaplatili jsme si výjezd na kopec na korbě vojenského zilu, abychom si pak následně mohli ten kopec sjet na kolech dolů. Celkem se nás na kapotě sešlo 23 lidí s kolama a musím uznat, že výjezd nahoru byl neopakovatelný zážitek. Modlili jsme se snad všichni, abychom se někde nevyklopili a nesesypali i s kolama na jednu hromadu. A většina z nás využila svojí přilbu z celého zájezdu jen na korbě zilu. Vlastníma hlavama jsme proráželi větve zasahující nad "cestu" :o)
     Zil nás vyvezl nahoru, tam jsme si dali krátký vzpamatovávací odpočinek a vyrazili dolů. Honza dolů přímo vystřelil, a jak rychle vyjel, tak rychle taky dojel. Hned kousek pod kopcem už ho sbírali a už jsme volali nahoru na Libora, ať přispěchá s lékarničkou. Honzovi přilba posloužila opravdu nejvíc.
     Po sprše a večeři jsme se vydali do hospody a až kolem 11. hodiny přijela výprava z nemocnice, Honza a doprovod. Museli s ním jet až do Mukačeva, protože blíž nebyl doktor schopný mu zašít rozseknutou bradu. V hospodě jsme si z obavy z nakažené vody, ve které umývají půllitry, dali raději jen lahvová pivka. Hospodský nám je nejdřív zkoušel zapřít, ale stačilo otočit hlavu a člověk viděl lednici naplněnou lahvovými, tak uznal, že nám je asi bude muset prodat. Nevím, kde se v takovém člověku bere ta "ochota" vyhovět zákazníkovi.




     22.8.2009 - sobota - muzeum Ivana Olbrachta, dlouhý přejezd, kláštery cestou
     Ráno jsme se šli podívat do muzea Ivana Olbrachta v přízemí koločavské školy. Poslechli jsme si zajímavé vyprávění o Ivanu Olbrachtovi, o Nikolovi Šuhajovi i o festivalech, které se tu pořádají. Potom už nás čekal dlouhý přejezd z Koločavy do Neresnytcje. Cestou jsme se podivali ke dvěma klášterům. Jeden jsme si museli najít v lesích, druhý byl vidět hned od cesty.
     Autobus tentokrát parkoval v blízkosti řeky, která byla tak hluboká, že se do ní konečně člověk mohl ponořit celý, takže pěkné koupáníčko :o) Potom jsme dostali obědovečeři a autobusem přejeli do dalšího údolí, kde jsme se ubytovali v kempu. V osvěžovně zavírali zrovna když jsme přijeli a ani 30 žíznivců je nepřinutil znovu otevřít. Už víme, podle čeho byla napsaná hra Hospoda na mítince. No tak jsme si pomohli z vlastních zdrojů. Koupili jsme si od řidiče nějaká pivka a pak už jsme vytáhli něco tvrdšího, abychom dezinfikovali žaludek, když už hrozí ta běhavka :o)




     23.8.2009 - neděle - atrakce pro turisty, projížďka po hřebenech, vymýšlení neznámé trasy
     Ráno nás autobus vyvezl na pomezí Zakarpatské a Ivano-Frankovské oblasti. Byla to asi velká atrakce, protože na místě byla hromada stánků se spoustou nepotřebných blbostí a v hospodách vše stálo dvojnásobek. Jen ochoty obsluhovat zákazníky jsme se ani tady nedočkali. Vyjeli jsme na hřebenovku. Cestou se skupina neutahaných cyklistů rozhodla, že se zkusej projet ještě někde po okolí, že to je málo, ta trasa, kterou jsme měli naplánovaou, tak jsme se rozdělili na dvě skupiny. Nakonec jsme se zase sešli opět v "oblíbeném" turistickém centru. Všichni z prodloužené vyjížďky přijeli na zablácených kolech a Libor si musel přidrátovat výplet kola k přehazovačce, takže musel pořád šlapat. Co tam vyváděli, to nevím :o)
     Dál už jsme pokračovali po silnici (teda někteří jeli opět po hřebeni). Zastavili se u obchodu, trochu se občerstvili a pak už na jeden zátah dojeli do kempu v Kvasech. V kempu už stanovali a pospávali nešťastníci, které běhavka přece jenom dohonila.




     24.8.2009 - pondělí - nákup alkoholu domů, výšlap do kopce
     Vyjeli jsme z Kvasů po silnici až do Rachivu. Tam jsme všichni hromadně vyrazili na nákup alkoholu domů. Vypadalo to asi tak, že se do jednoho obchodu nahrnulo asi 20 lidí a všichni chtěli vodku a maximálně ještě víno :o)
     Nakoupili jsme, nechali si zásoby v našem doprovodném vozidle a vydali se do kopce. Libor sliboval 9km pořád do kopce a po velmi nezpevněném povrchu. A ani nekecal. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem to zvládla pod dvě hodiny, alespoň do chvíle, než mi Ondra řekl, že on to ujel za 3/4 hodiny. Ze sedla dolů byla cesta stejná, takže jsme se opět pořádně vydrncali. No a potom už jsme to vzali po silnici. Cestou jsme se nadýchali strašného smradu, když jsme projížděli kolem hořící skládky.
     K autobusu jsme dorazili hodně brzo. Jak jsme tak seděli u autobusu a kecali, tak stačilo, že si jeden člověk šel mýt kolo do řeky a během chvilky už jsme si je tam pucovali všichni :o) Dali jsme si poslední večeři, mezitím dorazili opozdilci, mezi nimi i Ondra, jak jinak :o) Zas jeli nějaký další hřeben. Naložili jsme kola a vyrazili autobusem k solným jezerům. Tam se někteří koupali, někteří raděj neriskovali setkání silničního lyšeje se super slanou vodou. A utratili jsme tam poslední hřivny, hlavně za sýr a bonbóny. A pak už jen hurá domů.
     Hranice na ukrajinské straně byly celkem v pohodě. Na slovenské už to bylo horší. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že si máme všichni vzít svoje zavazadla a ukázat je celmíkům. Nakonec zvolili metodu náhodně vybraných batohů.




     25.8.2009 - úterý - příjezd do Čech, rozloučení s Kudrnou
     Ráno jsme zastavovali na benzínce v Čechách provést hygienu a nakoupit nějaké občerstvení a noviny. Za chvíli jsme vysazovali Olomoučáky a v 9,30h už jsme byli v Brně. Rozloučili jsme se a vyrazili vlakem na Prahu.