Jak to celé začalo:
Na začátku července 2008 mi přišel mail od kamaráda, jestli se nechci zúčastnit výpravy na Ukrajinu. Nejdřív mě odradila délka výletu, plánovali to na 6 týdnů, ale po několika vyměněných emailech jsme se dohodli, že by nebyl problém, kdybych se někde cestou oddělila, vydala se směrem k domovu a oni by si pokračovali dál beze mě. Během krátké doby několika dní jsem tedy souhlasila, že se přidám, a to zbývalo jen pár dní do odjezdu.

Zajistila jsem si tedy potřebné věci, které mi chyběly, přesvědčila rodiče, že se nemusejí obávat, a v pondělí 14.7.2008 už jsem byla připravená na cestu. V pondělí v poledne jsme dali ještě informační schůzku ohledně cesty se všemi českými účastníky a večer nasedli na bus do Košic. Naše skupina byla maximálně čtyřčlenná. Ze začátku nám chyběla Elena a později jsem se od nich oddělila zase já. V maximálním počtu jsme tedy byli češi já, Vašek a Martin a ruska Elena.

Překvapilo mě, kolik lidí na mě "vytřeštilo" oči poté, co jsem se zmínila o dovolené na Ukrajině. Ať už to byli rodiče či známí, všichni měli obavy, aby se nám tam něco nestalo. Řekla bych, že hodně lidí považuje Ukrajinu za nebezpečnou zemi, kde každému cizinci hrozí velké nebezpečí. Před cestou jsem si pročítala několik cestopisů a i tam dotyční psali podobné postřehy. Rozhodně jsem neměla pocit, že by mi šlo o krk. Ano, setkala jsem se zde s větší chudobou než u nás, ale to ještě neznamená, že bych se měla bát chodit po ulici. Upřímně, když jdu v Praze po Václavském náměstí, tak si střežím svoji tašku stejně jako když jdu v rušném centru Kyjeva. Když jsem vyprávěla jednomu známému z Ukrajiny, že mi můj kamarád v Praze řekl, že se jednou z těch svých dovolených nevrátím, tak se ani nedivím, že ho to tak rozhořčilo. Ukrajnce rozhodně netěší, že se jejich země lidi bojí. Rozhodně je ani netěší, že si je češi spojují se zedníky. V čechách máme Ukrajince i na jiných pozicích, ale na stavbách jich je vidět nejvíc, takže se není čemu divit. Já se na Ukrajině setkala s hodně lidmi, především mladými, a ti mi přišli úplně stejní jako u nás. Někteří už chodili do práce, jiní studovali a užívali si prázdniny. Rozdíl jsem ale viděla mezi starší generací. Myslím, že hodně lidí je poznamenaných nadměrnou konzumací alkoholu. Dokonce jsme jednou v hotelu sledovali pořad o protialkoholických léčebnách a poslechli si zpovědi vyléčených alkoholiků :o)

Postřehy z Ukrajiny:
- již jsem zmínila, že jsem se setkala se stejnými mladými lidmi, jako jsou u nás, a také s lidmi poznamenanými alkoholem (především tedy v menších městech) a těch bylo bohužel poměrně hodně
- mají velmi levný alkohol, převážně tu holdují vodce, v supermarketech jsme našli celý regál jenom vodky
- taky mají velmi levné cigarety a řekla bych, že asi 90% populace kouří. když na ulici stojí stánek s cigaretama, tak tam nehledejte žádné noviny ani žvýkačky ani nic jiného, prodávají tam opravdu jenom cigarety
- ukrajinské silnice jsou v dost hrozném stavu. Všude rozbitý asfalt, díry, jakmile zaprší, tak se přidají velké kaluže. Na některých silnicích jen těžko odhadujete, že tam vůbec někdy nějaký asfalt byl (například silnice z Termitky do Slavského na západě Ukrajiny)
- setkali jsme se s několika dopravními prostředky. V Kyjevě jsme hodně jezdili metrem a údajně je tam nejlevnější metro na světě. Za jeden žeton zaplatíte 50 kopijků, žeton vhodíte do turniketu a pak už se vozíte tam a zpět a přestupujete si dle libosti, dokud neopustíte placený prostor. V autobusech jsme se kromě řidiče setkali ještě s dalším zaměstnancem, který vybíral od lidí peníze a prodával lístky. Tramvají jsme se tuším ani nesvezli, ale viděli jsme tam i naší českou tramvaj :o) V maršrutce platíte přímo u řidiče, a to pokud možno až všichni nastoupí a usadí se a řidič se rozjede, aby se nezdržovalo. Jedna jízda stála 1 nebo 1,50 hřiven. Maršrutka je tamní miniautobus s kapacitou asi 20 míst a není problém ji odchytnout i mimo zastávku, třeba i uprostřed křižovatky, když se zrovna zastaví doprava. To se nám povedlo i s autobusem :o)
- problémy nastávají, když se rozhodnete cestovat na delší vzdálenosti. Lístek na autobus či vlak musíte mít zarezervovaný několik dní dopředu, jinak je všechno beznadějně plné. Z Užhorodu se nám nepovedlo na druhý den koupit spoj do Kyjeva, který jsme chtěli. Já jsem potom měla ještě problémy s nákupem lístku ze Lvova do Prahy. Podle Eleny je to v těchto krajích normální
- na nádraží v Kyjevě stojí vedle kašny voják a hlídá, aby si nikdo nesedal na kašnu. Široko daleko nebyla žádná lavička, tak tohle byla jediná příležitost ulevit nohám, ale ne na dlouho. Byl docela pohotový
- na Ukrajině vládne kontinentální podnebí, což znamená, že v létě je hodně teplo a v zimě je zase hodně zima. Teploty lítají mezi +30 a -30C.