1) 14.7.2008 - pondělí - opouštíme Prahu
    První den nebyl příliš náročný. V 21h jsme já a Martin v Praze na Florenci nasedli na autobus Student Agency do Košic. Vašek s námi bohužel nemohl vyrazit, protože strávil příliš mnoho času plánováním cesty na Ukrajinu a nakonec mu chyběl den na dopsání bakalářky do školy. Dohodli jsme se tedy, že se vydá na cestu o den později a my strávíme jeden den na východě Slovenska.

2) 15.7.2008 - úterý - den na Slovensku
    V 6,15 jsme přijeli do Košic. Nasedli jsme na první autobus do Michalovce. Autobus nás vyhodil přímo do pořádného deště. Podívali jsme se do Zemplínského muzea. Potom jsme se dostali do centra a pokusili se najít nějaké ubytování. Lidé nám doporučili ubytovnu Labe, ale na místě jsme zjistili, že bychom zaplatili asi 750Sk za osobu za noc, tak jsme se vydali směrem k nádraží, že raděj někam poodjedem.
    Odjeli jsme vlakem do Strážskeho. Tam se opět pořádně rozpršelo. Našli jsme ubytování v nějaké ubytovně Chemik, jedna noc vyšla na 490Sk za dvoulůžkový pokoj. Na pokoji Martin velmi rychle usnul, zatímco já si dělala polívku, už jsem zase dostala hlad :o) Když jsem se najedla, dala jsem si taky dvacet, protože co tam jiného. Navečer jsme se probudili, už nepršelo, tak jsme se vydali na procházku na nedalekou zříceninu hradu Brekov. Zpátky jsme se vraceli už po tmě. Zjistili jsme, že veřejné osvětlení není zrovna používaná věc, a tak jsme téměř po tmě bloudili Strážskym a hledali nějakou restauraci, kde bychom si mohli dát večeři. Nakonec úspěšně.

3) 16.7.2008 - středa - Užhorod a Mukačevo
    Budíček v 5,30, abychom stihli vlak do Michalovce, kam měl přijet Vašek. Na autobusovém nádraží v Michalovci jsme pak potkali ještě jednoho Ukrajince, který už asi 15 let žije v Brně. Hned jsme se mu pověsili na krk a jeli jsme s nim až do Užhorodu. Tam nám ještě pomohl koupit lístek do Kyjeva na druhý den. Už jsme nesehnali ten spoj, který jsme potřebovali, takže nestihneme být v Kyjevě dřív než Elena. Měli jsme čekat my na ní, ale takhle bude čekat ona na nás.
    Prošli jsme si Užhorod. V restauraci si dali jídlo. Chtěli jsme si dát i Ukrajinské pivo, ale měli jenom Stellu a Budweiser, nu což, tak snad příště už to vyjde. Aspoň jsem si dala ukrajinský boršč. Pak jsme se vydali na zámek. V každé místnosti na zámku hlídá nějaká důchodkyně a byly celkem nervózní z našich velkých batohů.
    Potom jsme maršrutkou odjeli do Mukačeva. Tam jsme strávili poměrně dlouhou dobu nákupem lístku, mě tam na nádraží otravoval nějaký postarší chlap, sedl si vedle mě a pořád mi něco říkal a nepomáhalo ani, že jsem mu česky vysvětlila, že mu fakt nerozumím. Potom jsme se vydali k hradu, ale když se nám na něj otevřel výhled, tak jsme pochopili, že to do odjezdu vlaku nestihneme, tak jsme si vyfotili hrad z dálky a vydali se zpět na nádraží. Na nádraží jsme si dali gyros a tam jsme poprvé pochopili, jak si ukrajinci libují v tučných jídlech. Gyros se jim zřejmě zdá moc suchý, tak ho alespoň polejou pořádným množstvím majonézy. Nám tím přidělali práci, protože jsme ji pak zase pracně museli seškrabat, aby se to dalo jíst.
    Jeli jsme do Lavočného, že tam někde přespíme. Ve vlaku k nám přisedlo několik chlapů a velmi rychle se s námi začali kamarádit. V průvodci jsem se dočetla, že ukrajinci mají čechy rádi a hned rádi navazují kontakt. V tomhle případě tomu tak skutečně bylo. Hned nám začli nalévat jejich domácí víno (něco mezi vínem a něčím tvrdším, bylo celkem silné). Ze sousedního lehátka se k nám přidali oba spolucestující, takže za chvíli jsme byli obklopeni ukrajinci a hromadně se popíjelo vínko. Štěstí, že jsme jeli jen 2 hodiny, fakt bylo silné :o).
    Vystoupili jsme v Lavočnem a vydali se po tmě někam do kopce, že tam najdeme místo k přespání. Brodili jsme se poměrně mokrou travou, takže moje botky to moc nezvládly. Nakonec jsme i místečko našli a uvelebili se ve stanu.

4) 17.7.2008 - čtvrtek - Zakarpatí
    Vstali jsme do krásného rána, v klidu se nasnídali, zabalili a vyrazili do kopců. Dlouho jsme šli aniž bychom narazili na vesnici, cestou jsme potkali jen nějaké děti a pak staršího pána, kterého jsme se ptali na cestu. Pak jsme dorazili do Volosjanky, což byla přesně vesnice, kterou jsem doufala, že uvidíme. Pěkně jsem se tam vyřádila s foťákem :o) Taky jsme si tam dali pivko a někteří i zmrzlinu a vyrazili jsme na Slavské.
    Cestou jsme se ještě lidí ptali, jestli jdeme dobře na Slavské. Oni si domorodci strašně rádi povídali. Viděli cizince a hned chtěli vědět, odkud jsou a kam jdou :o) Jednu paní jsme ale náramně rozesmáli. To jsme si ještě mysleli, že jdeme na Slavské. Ale vyvedla nás z omylu a upozornila, že jdeme rovnou do Ternavky. Že z ní se tedy taky do Slavské dostaneme, ale přímá cesta vede jinudy. Hned jsme se trochu líp zorientovali v mapě a řekli si, že tedy dorazíme do Ternavky a uvidíme, jestli půjdeme do Slavské nebo zpět do Lavočné. Měli jsme totiž koupený lístek na vlak z Mukačeva, tak bylo celkem jedno, kde nastoupíme.
    V Ternavce nás chytl pořádný déšť. Počkali jsme pod stromem, než přešlo to nejhorší a pak se vydali v mírnějším dešti dál. Šli jsme po velké široké silnici, ale marně jsme hledali asfalt. Byla tam jedna louže za druhou, velké, malé, jen sem tam výjimečně vykoukl někde asfalt, takže člověk tušil, že kdysi dávno to mohla být pěkná silnice.
    Dorazili jsme do Slavské. Bohužel už jsme nenašli otevřenou hospodu na jídlo. Jen jsme potkali majitele grilbaru, který se smál našemu dotazu na restauraci, že prý právě zamkl a jde domů :o) Nakonec jsme alespoň našli otevřený obchod, tak jsme si koupili pivka a na nádraží si pak uvařili polívku z vlastních zdrojů. Všiml si nás tam nějaký kluk a česky se nás zeptal, jestli taky nejsme češi :o) To byl dobrý dobrodruh. Cestuje sám s co nejmíň věcma. Oblečení si nakoupí levně na místě a pak ho taky na místě nechá, ať se s tim netahá. Jezdí tam celkem často, protože se tam dá levně chlastat. Když jsme mohli v autobuse do Užhorodu potkat paní, která se trmácí až z Čech, protože se na Ukrajině dobře a levně nakupuje oblečení, tak mě ani tenhle týpek nepřekvapil.
    Ve 2,10 nám jel vlak. Už v něm všichni spali, tak jsme si našli naše místečka a zapadli na ně.

5) 18.7.2008 - pátek - Kyjev
    Probudili jsme se do strašného vedra. Brzo jsem pochopila, že okno otevřít nepůjde, takže nás čekala ještě několikahodinová cesta touhle saunou. Spali jsme nahoře, pod námi spal otec s dvěma malými holčičkami a evidentně se neměli k tomu, aby lehátka sklidili do podoby na sezení, takže jsme museli zůstat nahoře, což bylo fakt za trest, protože nahoře se nedalo sedět. V poloze ležmo v šíleném vedru trávit příštích x hodin, no pěkná vyhlídka. Navíc děcka nám obstarala budíček poměrně brzo, takže ještě k tomu všemu bylo nevyspání. Poprvé jsem se na hodinky podívala v 8,30, ale to už bylo dávno poté, co mě probudily.
    Do Kyjeva jsme přijeli v 15h. Na nádraží nás čekal Anton a Jackson. Anton nám pomohl hledat Elenu. Nakonec jsme asi po hodině pátrání, vyvolávání v nádražním rozhlase a postávání s cedulkou zjistili, že je u nějaké známé na kraji města přesně na stanici metra, kam taky potřebujeme jet, Livobrežna. Tam jsme se šťastně shledali :o) Vašek dokonce koupil květiny. Mezitím nám Jackson naložil zavazadla do auta, ať se s nimi netaháme. S Antonem jsme zašli na jídlo, pak jsme na tržnici nakoupili nějaké jídlo a pivo a jeli jsme na chatu, kde jsme spali příští týden.
    Dorazili jsme na chatu a šli se vykoupat do Dněpru. Super zážitek, protože naposledy jsme měli sprchu v úterý. Voda byla trochu zvláštní, taková černá. Ale komu to vadilo :o) Pak jsme popili na chatě s Antonem, Jacksonem a místní mládeží. Odhaduju asi 6 místních lidí se tam objevilo. Z čechů jsem vydržela nejdéle, a kluci se rozhodli mi za odměnu ukázat rozestavěný most a pak ještě "ukrajinský extrém", kdy se postarali o to, aby se v kufru auta objevilo co nejvíc cedulí ulic z okolí. Zajímavý zážitek.

6) 19.7.2008 - sobota - Kyjev
    Vstali jsme celkem pozdě, nasnídali se a vyrazili maršrutkou do města na památky. Brzy jsem pochopila, že se neobejdu bez šátku na hlavu. V pravoslavných kostelech není vhodné, aby žena neměla pokrývku hlavy. Do Lavry by mě bez šátku ani nepustili. U vstupu stojí člověk a hlídá, zda jsou všichni vhodně oblečení. Bohužel jim nestačilo, že mám kalhoty pod kolena, musela jsem si půjčit takový ble dlouhý zapínací plášť. Raději nepřemýšlet, kolik lidí přede mnou už se v něm ten den potilo. Bylo totiž velké horko. A nejen tento den, celou dovolenou.
    Z památek a turistických atrakcí, které jsme ten den viděli, mě asi nejvíc zaujalo muzeum miniatur. Hodně zajímavá byla i socha Rodina Mat a monumentální válečné sousoší hned u ní.
    Pozdě odpoledne jsme našli restauraci, kde jsme si dali jídlo a pokračovali do botanické zahrady. Tam jsme zachránili skupince mladých lidí piknik, měli spoustu vína a žádnou vývrtku. Chvíli jsme s nimi poseděli a dozvěděli se, kam máme jít za živou hudbou. Byli to absolventi vysokých škol, kteří se i po škole dál scházejí.
    Večer jsme se vrátili do centra Kyjeva, najedli se v restauraci Pozatachata (levné stravování samoobslužným způsobem) a vydali se procházkou centrem do jedné hospody, kterou nám doporučila slečna z botanické zahrady. Interiér hospody parodoval válku, všude byla vojenská výzdoba a do toho hrála tvrdá hudba. Domů jsme ale od metra museli pěšky, protože poslední maršrutka jede v 22h a to jsme opravdu nestihli. Na chatě jsme ještě zastihli zbytek oslavy narozenin Antonova bratránka.

7) 20.7.2008 - neděle - Kyjev, Bíla Cerkva
    Opět pozdní budíček. Snídaně, umývání nádobí, pak jsme ještě s Antonem probrali naše plány cestování, prohlédli si fotky z okolních měst, kam už se nestihneme podívat a teprve potom jsme vyrazili do města. Tentokrát s námi šel i Anton. Prošli jsme si nějaká další místa a v 16h už na nás čekal na nádraží Alex. Dali jsme si něco k jídlu a jeli do Bílé Cerkve, kde byl hudební festival.
    V Bílé Cerkvi jsme se nejdřív museli potkat s Antonovými příbuznými, u kterých jsme měli přespat. Potom nás Saša odvezl na ten festival. Hodně mi to připomínalo naše open air festivaly, takové příjemné místo. Akorád jsme tam trochu zmokli. Zpátky už jsme se dopravili taxíkem za 30 UAH. Alex se vracel vlakem do Kyjeva.
    Po návratu k Antonovým příbuzným jsme se připojili k jejich párty. V téhle ze mi se opravdu pije pořád. Všude jsou párty. Pak jsme si dali luxusní teplou sprchu a šli spát.

8) 21.7.2008 - pondělí - Bíla Cerkva, Uman
    Saša nás probudil poměrně brzo, v půl 8. A my si naivně plánovali budíček na 9h :o) Dovezl nás do nedalekého městečka bohatých. Pěkně upravené zahrady s květinovými hodinami, kostelík, most zamilovaných. Dokonce se tam nesmělo šlapat na trávu. To už je co říct, aby se na Ukrajině něco nesmělo! Potom jsme jeli zpět a trochu se projeli i lesem, protože Saša zahlídl policii a neměl zrovna chuť se s nimi bavit. Možná by se jim (stejně jako nám) nelíbilo, že od rána pil jedno pivo za druhým a řídil
    Dojeli jsme k našim hostitelům a přidal se k nám i Nikola, který si vzal ten den dovolenou. Šli jsme do parku v Bílé Cerkvi. Potom jsme vyrazili do Umaně. Saša a Nikola nám pomohli na dálnici stopnout maršrutku a Elena je zase přemluvila na lepší cenu. V Umani jsme si prohlídli zahrady, trochu v nich zabloudili a dost pozdě dorazili domů. Měli jsme se ještě sejít s Alexem, ale to už neklaplo.

9) 22.7.2008 - úterý - Černihiv
    Na dnešek jsme naplánovali Černihiv. Jel s námi i Anton. Byli jsme v nějakých kostelech, už mi dost splývají, příliš mnoho kostelů :o) Vyšli jsme i na věž. Nejzajímavější byl zážitek bloudění v jeskyni s baterkou. Cestou k nádraží jsme pak narazili na nejhorší záchody, které jsem kdy viděla.
    Setkali jsme se s Alexem, ale nic dlouhého, protože jsme opět přijeli pozdě. Jen večeře v nákupním centru na Livobrežné. Na daču jsme se pak dopravili taxíkem. Opět tam byla párty, jak jinak. Tentokrát ale dole i nahoře, takže jsem spala u Vaška s Elenou. Můj balkón byl obsazený.

10) 23.7.2008 - středa - Kyjev
    Vstali jsme dost pozdě a dlouho nám trvalo, než jsme se vykopali. K snídani jsme si dělali varenyky, které jsme nakoupili včera v obchodě. Ve městě jsme pak strávili 3 hodiny na internetu hledáním spoje ze Lvova do Prahy, až se budu oddělovat. Kluci si hledali i sobě spoj domů. protože tady je dobré mít všechno zajištěné s dostatečným předstihem. Najít můj spoj byl fakt zážitek. Buď neexistovalo to spojení, které jsme si našli, nebo nám nikdo nebral telefon, nebo ve Lvově autobus stavěl jen kvůli natankování. Nakonec mi Anton vytelefonoval spoj o den později, než jsem chtěla a ještě nasednu při technické zastávce.
    Potom jsme šli koupit můj pracně nalezený lístek, do restaurace na jídlo a potom konečně na procházku městem. To už bylo 18,30. Chodili jsme a fotili, dali si zmrzlinu a vyrazili do supermarketu nakoupit.
    Opět jsme se koupali v Dněpru a opět byla párty.

11) 24.7.2008 - čtvrtek - skanzen Pyrohovo
    Budíček už kolem osmé, ale do města jsme vyrazili zase až v 11h. Jeli jsme na druhý konec města na autobusové nádraží. Chtěli jsme tam koupit lístky do Lutsku v sobotu, ale nějak se všechno změnilo. Padla exkurze do Černobylu, protože cena 140 nebyla v hřivnách ale v dolarech. Místo toho jsme naplánovali na sobotu Žitomyr, ve kterém je muzeum kosmonautiky. Ještě jsme se snažili sehnat spojení pro Vaška a Martina na konci prázdnin, ale marně.
    Vyrazili jsme do Pyrohova. Autobus jsme si odchytli přímo v zácpě. Přijeli jsme tam asi v 14,30 a mě se bohužel vybila baterka a náhradní jsem zapomněla doma, takže jsem ten den fotila Vaškovým foťákem. Nemohl se na mě dívat, jak jsem bez přístroje v ruce celá nesvá :o) Pyrohovo je skanzen, příjemná procházka na půl dne.
    Večer jsme jeli do Hidroparku, kde jsme se měli setkat s Alexem, ale tentokrát dorazil opožděně on, takže se s nim nakonec setkal jen Vašek a my jeli poslední maršrutkou na daču. Vašek si pak zasprintoval domů pěšky a cestou ještě zvádl koupit Eleně kytici.

12) 25.7.2008 - pátek - Kyjev
    Dnes jsme opět prohlídku města zahájili na internetu. Tentokrát Vašek sháněl spojení pro něj a pro Martina domů. Nakonec poletí letadlem ze Simferopolu do Lvova. Potom jsme se ještě stavili nakoupit nějaké lístky po Ukrajině, to už se ale netýkalo mě. Martin se oddělil, protože se mu nechtělo ztrácet čas sháněním lístků.
    My 3 jsme pak šli do muzea II. světové války Rodina Mat. Tam za námi přišel i Martin. Následoval kostel Sv. Michala a Sofie, ale ta byla pro veřejnost uzavřená kvůli návštěvě nějakého duchovního. Navštívili jsme Černobylské muzeum, aspoň malá kompenzace za Černobyl. Samozřejmě ještě nějaké kostely :o)
    Na jídlo jsme šli do Gruzijské restaurace. Vašek si tam objednal polévku a oni mu ji přinesli v českém hrníčku bramboračka :o) Po jídle jsme udělali velký nákup na závěrečnou rozlučkovou oslavu a hurá na daču. Měli jsme domluveno, že se pojedeme podívat na street racing, ale nějakým nedopatřením si Anton myslel, že já tam nechci, tak mě jeden z místních odvezl na skútru k řece, kde pili ostatní, protože na dače by nikdo nezbyl, a zbytek odjeli na závody. Dokonce jsme i bourali, protože jsme vjeli do bláta :o) Když potom přijeli ze závodu, tak jsme se přesunuli na daču a začala naše rozlučková párty. Popíjeli jsme pivka a medovinu. Naštěstí samohon už došel. Taky jsme naučili ukrajince hrát macháčka. Když se ale začalo rozednívat, tak jsme udělali několik fotek a šli jsme spát. To už bylo něco mezi 4 a 5h ráno.

13) 26.7.2008 - sobota - přesun na západ
    Vstávání bylo hódně těžké!! Vstali jsme až v 11h. A ještě nám poměrně dlouho trvalo se vykopat. Jeli jsme na zastávku Žitomirská, kde jsme se měli potkat s Alexem a rozloučit se, ale měl zpoždění a přijel až když už jsme seděli v maršrutce a do odjezdu zbývaly minuty. Tak jsme si jen zamávali z okna a přes sklo jsme si dopisovali.
    Cesta maršrutkou byla strašná! Větší saunu jsem ještě nezažila. Když jsme vystoupili, musela jsem to dlouho rozdýchávat, abych se vzpamatovala. Hned na nádraží jsme si koupili vějíře. Opravdu je s ním to cestování snazší. Pokračovali jsme klimatizovaným autobusem do Rivne. Půl cesty jsem jela s asi stejně starým rusem Borisem. Celkem jsme i pohovořili :o) Do Rivne jsme přijeli navečer, hned nasedli do dalšího autobusu a jeli do Lutsku. Tam jsme přijeli v 11h večer. Ubytovali jsme se v hotelu za 75UAH/os. Kvalita celkem odpovídala ceně. Žádná sláva to tedy nebyla. Na hotelu jsme si i televizi pustili a hned jsme poznali, že jsme zase na západě, je ta řeč hned podobnější češtině.

14) 27.7.2008 - neděle - Lutsk, Shatská jezera, Červenohrad
    Vstali jsme už v 8h a v 8,30 jsme byli vypravení na procházku Lutskem. Našli jsme restauraci Statečný Švejk :o) Prošli jsme si nějaké památky a hrad, který byl vlastně jenom nádvoří a zbytečně jsem za něj dala 5 hřiven. Chtěli jsme vidět i synagogu, ale zjistili jsme, že z ní udělali posilovnu. Celou cestu nás provázel dědula, který nás překvapivě stále stíhal, takže jsme se ho nakonec zbavili až když mu Vašek podstrčil 5 hřiven.
    V poledne jsme pokračovali maršrutkou do Kovelu a z Kovelu do Shatsku a k jezerům. Přopadalo mi to jako taková Pálava. Několik jezer, kde se koupalo a opalovalo spousta ukrajinců a poláků (jezera jsou velmi blízko polským hranicím). Zaplavali jsme si v jezeře, dali si výborného uzeného úhoře, tak dobrého, že jsem se o zážitek musela podělit i s rodiči a hned jsem ještě jednoho koupila pro ně.
    Večer jsme se přesunuli do Kovelu a tam náhodou chytli vlak do Červenohradu. Ubytovali jsme se v dost šílené ubytovně. Však taky čtyřlůžkový pokoj stál 72 hřiven. Vyrazili jsme do ulic najít obchod a koupit vodku, juice a vodu. Chtěli jsme si dát alespoň malý drink, když už se tedy následujícího dne odděluju od ostatních domů, do Prahy. Najít obchod ale nebylo tak snadné, obzvlášť pak když se na vás pověsí hodně opilý ukrajinec a nedaří se ho zbavit. Obešel s námi skoro celé kolečko, než se konečně oddělil. Asi pochopil, že mu opravdu žádné peníze dávat nechceme. V obou případech, kdy se na nás někdo takhle pověsil, nám začal vyprávět cosi o tom městě, jako že je náš průvodce. Obchod jsme sice nenašli, ale alespoň jsme došli k benzínce, ve které sice ibsluha dávala Eleně dost najevo, že rusy tam moc v lásce nemají, ale nakonec jsme dostali, co jsme chtěli.
    Na ubytovně jsme uvařili hrníčkové polívky, zapili to vodkou s juicem a šli spát.

15) 28.7.2008 - pondělí - Lvov a cesta domů
    Ráno v 9,30h nám jela maršrutka do Lvova. Jeli jsme do hotelu, kde E+W+M následující noc bydleli, ale bohužel check-in byl až za 2 hodiny. Dali jsme si tedy malé jídlo v jedné z kaváren zmiňovaných v průvodci. Cestou zpět jsem konečně sehnala aspoň jedno tričko, které se mi zamlouvalo. Bohužel tričko s bukvicema už jsem nesehnala.
    Odložili jsme zavazadla na hotel, moje zavazadlo vzal Vašek, nejsilnější člen naší výpravy, a vyrazili jsme na kopec s hradem a výhledem. Potom už jsme spěchali k obchodnímu centru Bomba, kde jsem měla nasednout na autobus. Doufala jsem, že si tam koupím jídlo na cestu a možná i seženu to vysněné tričko s bukvicema, ale na místě jsme zjistili, že Bomba je jen obchod s elektronikou. Jídlo jsem si tedy nakoupila u benzínky, u které jsem taky čekala na autobus. A nebyla jsem jediná, čekala tam ještě skupinka asi čtyř ukrajinců.
    Autobus přijel s malým zpožděním. Bez problémů jsme vyjeli, ale kousek za Lvovem jsme dlouho stáli, až přijel český manželský pár. Nějak špatně stíhali autobus. Z jejich rozhovoru jsem jen pochopila, že měli problémy s cestovkou a že si ještě chtějí stěžovat, ale jsou rádi, že jsou alespoň na cestě domů. Bohužel toto čekání nebylo jediné. To pravé nás teprve mělo potkat. Na hranicích mezi Ukrajinou a Polskem jsme čekali něco přes 4 hodiny. Opravdu důkladná kontrola.

16) 29.7.2008 - úterý - příjezd do Prahy
    Probudila jsem se kousek před Brnem a musím uznat, že to byl hodně příjemný pocit, být konečně doma. Poslední dva dny jsme si toho cestování užili až až. Do Prahy jsme přijeli asi v 9.30, doma jsem smyla špínu a trochu se zregenerovala a v poledne už jsem byla v práci.