Naše postřehy

• první čeho si musíte všimnout při přijezdu do Albánie jsou Mercedesy. Jezdí úplně všude a jezdí jich tam stovky. Většina jsou starší ročníky, 80. léta. Tenkrát totiž Němci měnili Mercedesy za asfalt, kterého je v Albánii dostatek. Nové vozy jsou téměř vždy kradené, a to převážně v Itálii. V kradených vozech jezdí i členové vlády nebo policie.
• další na první pohled viditelný je stav vozovek. Vlastně se ani moc nedá mluvit o silnicích. Viděli jsme jen jednu hlavní silnici ze Shkodëru do Tirany, vše ostatní jsou kamenité polní cesty, do kterých byste svého plechového miláčka neradi brali. Ulice města vypadají také katastroficky, jedna hlavní třída, která je obvykle dost rozbitá, zbytek opět prašné cesty. V horách jsou tyto "silničky" jen pro jedno vozidlo a pak je velmi nepříjemné, když se musíte vyhnout protijedoucímu autu. Občas byly dole vidět vraky těch, kteří se vyhnout nezvládli
• vlak je bezkonkurenčně nejlevnější doprava. Patří ale i ktěm nejpomalejším. V jednu chvíli vedle nás dokonce letěl motýl. Naštěstí nejsou vlaky v tak špatném stavu, jak jsem očekávala. Vlaků jezdí strašně málo, jízdní řád se vejde na papír formátu A2 napsaný ručně asi 1,5 cm vysokými písmeny. Ve Shkodëru měla paní pouze několik hromádek, protože z tama jely vlaky jen do několika měst. Z příslušné hromádky vám podala potištěný kousek papíru, který vám ve vlaku natrhli. Jak jednoduché :o) Lístek ze Shkodëru do Lezhë stál 70 Leků
• všude jsou bunkry, skutečně všude. Mají jich přibližně 800 tis. - 1 mil., malé pro 1 osobu, nebo větší
• jen velmi těžko se domluvíte. Albánština se dost liší od většiny evropských jazyků a německy nebo anglicky nemluví skoro nikdo.
• v Albánii není nic problém - alespoň vám to místní pořád opakují. Pro policajta vůbec není problém, abyste spali v národním parku. Není problém nacpat do autobusu s kapacitou 12 sedaček 21 lidí, nikomu nevadí, že řidičovi na klíně sedí dítě a hraje si s volantem. Není problém ani zajet autem až do jezera, které je na opačné černohorské straně přírodní rezervací
• Albánci prakticky neřeší ochranu přírody. Mají sice několik národních parků, ale na nějaké stezky, omezení apod. byste nenarazili. Odpadky zahazují tam, kde zrovna stojí. Podle toho vypadá celá země. Všude se válí hromada odpadků. Jednou budou muset mít pořádně velkou brigádu, až se toho bordelu budou chtít zbavit.
• Albánci jsou milí a pohostinní lidé. Možná je to tím, že jsme se pohybovali převážně v horách a tam jsou vždy lidi lepší než ve velkých městech, ale vždy se nám snažili pomoct, dovedli nás k hospodě, nabízeli nám přespat nebo alespoň kávu, několikrát jsme byli pohoštěni výborným balkánských sýrem, v jedné hospodě jsme dokonce dostali dva obložené talíře, sýr, rajče, paprika a nakládané slané okurky. Jeden klučina od benzínky nás zas usadil ve stínu a mezitím se nám snažil stopnout místní bus a domluvit nám normální cenu, aby nás neošidili. Jednou nám zas odvoz a cenu domluvil policista. Normální cena znamenalo přibližně hodina jízdy za 100 leků, tedy za 25 Kč
• u moře se začíná rozrůstat turismus. Podél moře rostou desítky hotelů, většinou patří italům. Albánci zřejmě prošvihli svojí příležitost a své pozemky u moře zbrkle prodali. Taxikáři se jako všude snaží turisty oškubat. V hotelech se vyspíte za 8 dolarů na noc, ale třeba taky za 80.
• hodně lidí se nás ptalo, jestli jsme češi, zřejmě je Albánie oblíbená destinace českých čundristů. Na rozdíl od obyvatel západní Evropy vědí, že už nejsme Československo.
• vyrábějí stále ještě poctivé potraviny. Lepší klobásu než ze Shkodëru jsem snad ještě nejedla.
• Albánie je pro České turisty dost levná. Je to údajně nejchudší země Evropy.
• v restauracích vám točí pivo do sklenic právě vyndaných z mrazáku, docela dobrý trik, který rozhodně fungoval. V některých hospodách u nás by to mohli převzít, když už nejsou schopni to pivko dobře vychladit
• v Albánii mají staré a nové peníze, ty nové mají o nulu míň. Staré se však z oběhu nestáhly, stále se používají, jen jich musí dát 10x víc. Na to je třebá dát si pozor, aby vám nevraceli ve starých.
• mají problém s elektřinou, jsou časté výpadky, takže není nic výjimčného najít u hotelu vlastní generátor
• všude hrají halekačky. Řidič autobusu vám ji pustí na "zpříjemnění" cesty, v rádiu, v baru, v obchodě... Dokonce taxikář, který nás vezl na konci našeho pobytu na hranice s Černou Horou, nám věnoval několik kazet na památku. A ač je to neuvěřitelné, tak jsme v těch hlasových projevech poznali dva hity, které obzvlášť často zněly.
• albánky ve městech chodí velmi moderně oblíkané. Ženy se prostě chtějí líbit všude. Bylo docela vtipné, jak na těch rozmlácených ulicích ve městech chodily na vysokých podpadcích
• muži v Albánii nosí rádi vyhrnuté tričko a vystrkují tak na kolemjdoucí břicho
• Albánci se těší na příchod turistů. Říkal nám to jeden učitel angličtiny v horách v Lure. Prý máme doma všem říct, že už je Albánie bezpečná země, že se sem nemusí bát. Než ale bude Albánie schopná hostit turisty i jinde než u moře, bude to stát ještě hodně úsilí jednak při výstavbě komunikací, na které se skutečně pracuje, a jednak s vyčištěním země od odpadků, o kterým jsem se již zmiňovala. A hliněnou místnůstku s dírou v zemi, kterou nazývají koupelna, budou muset nahradit skutečnou koupelnou :o)
• ... až si na něco dalšího vzpomenu, tak to sem dopíšu :o)