Moje válčení s němčinou II

7.12.2009

    Nevím, zda je to zásluha Ondry a nebo jeho kolegy, ale včera odpoledne jsme se byli projít s kolegou a jeho přítelkyní kolem řeky Ilz, došli až k přehradě a pak zase zpět. Cestou se pánové samozřejmě bavili spolu a já zůstala s Katiou na konverzaci sama. Probraly jsme práci, sportování, dovolený, bydlení a samozřejmě i chlapy. Koktala jsem děsně, no jak jinak. Člověka najednou spousta slovíček vůbec nenapadne, ale ve výsledku jsem vždycky vyjádřila, co jsem chtěla, a pochopila, co se mi Katia snažila říct. A na závěr jsem ještě dostala pochvalu, že to s tou mojí němčinou celkem jde :o)

    Po procházce jsme se přesunuli ještě ke kolegovi do bytu na malou návštěvu. Tam už jsem se příliš nechytala. Mluvili spolu svým tempem, žádné přizpůsobení hovoru mě, tak jsem akorád rozuměla, o čem je řeč, ale rozhodně ne každému slovu, tak nastávaly ty klasické trapné chvilky, kdy se všichni smáli a já nevěděla čemu.

    Dneska bychom měli jít do hospody, tak jsem zvědavá, jak se budu chytat tam. Měl by je někdo poučit, že nemají mlet páté pře deváté, bo jim pak není vůbec rozumět.