Polsko

Datum: 10. - 22.6.2017
Místo: Polsko - sever a střed, Rakotzbrücke
Účastníci: zq, idaho
Ubytování: v různých místech, kde se nám zrovna povedlo najít pěkné ubytování

    Naši letošní dovolenou jsme pojali putovně. Rozhodli jsme se projet si Polsko od západního pobřeží až k trojměstí a odtud na jich přes známá místa zpět do Čech. Vybrali jsme si záměrně termín před začátkem letních prázdnin v Polsku, abychom se vyhnuli davům turistů a abychom nemuseli plánovat a zamlouvat dopředu ubytování. Vyplatilo se nám to. Většinou jsme potkávali jen školní výlety nebo důchodce a neměli jsme žádný problém najít ubytování přímo na místě, kam jsme zrovna ten den přijeli.

    10.6. - sobota - Cestou na sever jsme se stavili v Německu na kouzelném místě Rakotzbrücke (Ďáblův most). Jedná se o kamenný most nedaleko vesničky Kromlau, vystavěný v roce 1860. Auto jsme zaparkovali na nedalekém parkovišti za 2€ a prošli jsme se krásným parkem plným rododendronů. Rakotzsee je možné obejít kolem dokola.
    Pokračovali jsme dál na sever a dojeli až na poloostrov Wolin, kde jsme našli ubytování v soukromé agrofarmě za 60 zl na osobu se snídaní. Ubytování bylo pěkné, jen nás zaskočilo, že na manželskou postel jsme dostali jen jednu deku 140cm širokou. Ještě že si v autě vozíme larysu. Později jsme ještě několikrát dostali jen jednu malou deku dohromady.
    Na večeři jsme se vydali do nejbližšího přímořského městečka Miedzywodzie. Byli jsme celkem zklamaní, jak to místo vypadalo. Jen samé stánky s fast foodem a cetkami na pláž. Tak jsme raději vyrazili na tu pláž :) Tedy hned poté, co jsme si dali jídlo v jednom ze stánků.

    11.6. - neděle - Na dnešek jsme si naplánovali navštívit Wolinski Park Narodowy. První zastávkou byla Stara wieża obserwacyjna, na kterou nás nalákaly ukazatele u silnice. U věže byl i krásný výhled na moře pod námi, ale zážitek nám hodně kazilo obrovské množství komárů, takže u první benzínky jsme pak kupovali repelent. Za 6 zl jsme zaparkovali u Tyrkysového jezera (Jezioro Turkusowe) a vydali se po modré turistické značcce kolem jezera a potom lesem, až jsme došli do výběžku v obci Lubin s výhledem na mokřady. Přes nově postavený přístav Marina Wapnica jsme se vrátili k autu.
    Další naší zastávkou bylo městečko Miedzyzdroje. Je to typické přímořské letovisko s pěkným přístupem k moři a s nekonečnou pláží. Když jsme se dostatečně prošli v písku a naplnili kapsy kamínkama, vydali jsme se na pevnost Fort Gerharda u města Swinoujscie. Mladý kluk u brány nadšený z toho, že jsme češi, nás vybavil plánkem a my si mohli v klidu prolézt celou pevnost. Pevnost obsahuje vojenské muzeum, ale i samotná pevnost je velmi zajímavá. Baterku sebou ;)
    Navečer jsme přijeli k městu Swinoujscie. Město je mnohem lépe přístupné z německé strany. Z té polské jsou k dispozici dva trajekty. Ten bližší je ale jen pro místní, je zdarma, ale musíte mít místní SPZ. K tomu vzdálenějšímu trajektu se nám jet nechtělo, tak jsme zdarma odstavili auto na nedalekém parkovišti a zdarma jako pěší použili trajekt. Město bylo viditelně zaměřené na německé turisty, bylo pěkné a upravené a my bohužel už nestihli nic než jídlo v drahé restauraci. Procházku po městě nám překazil déšť.

    12.6. - pondělí - Ráno jsme se vydali na přejezd. Zastavili jsme se v krásném městě Kolobrzeg. Prohlédli jsme si molo a vydali se na maják s výhledem na celý přístav. Další zastávka byla v městečku Darlowko. To bylo opravdu krásné klidné přístavní městečko se zajímavostí šoupacím mostem. Nocleh jsme našli v městě Ustka. Zaparkovali jsme u nějakého obytného domu a vydali se hledat ubytování. Našli jsme penzion Pod Rytířem za 60 zl na osobu. Sice bez snídaně, ale s možností uvařit si čaj a s pekárnou hned za rohem. Když jsme se ale vrátili pro auto, že ho přeparkujeme k penzionu, zjistili jsme, že máme prázdné kolo. Využili jsme tedy rezervu a náš domácí nám poradil autoservis, kam jsme se druhý den ráno měli zastavit.
    Ustka je opět turistické město těžící z letní sezóny. Počasí se celkem pokazilo, foukal silný vítr, a my se vydali fotit moře na dlouhý čas se stativem. Objevili jsme zde i plážové kabinky proti vichru známé z Německa :) A objevili jsme také jednu polskou specialitu - zapiekanki. Bageta rozříznutá podél, pokladená surovinami jako pizza a zapečená.

    13.6. - úterý - Ráno jsme našli opraváře a nechali u něj naše píchnuté kolo. Zjistil, že nám někdo do kola zapíchl hřebík a zároveň že jsme si ohli ráfek. To vím přesně, kde se stalo. Na polských silnicích se jezdí hodně divoce, a ty nižších tříd nejsou v dobrém stavu a často s utrhlou krajnicí a ostrou hranou asfaltu i 10 cm vysokou. No a do jedné takové nás vytlačilo protijedoucí auto. Oprava nás vyšla na 170 zl, automechanik byl velmi sympatický a komunikativní a my byli rádi, že jsme rychle a celkem levně problém vyřešili a mohli zase pokračovat dál.
    Dojeli jsme do města Rowy. U rybářského přístavu jsme si dali v restauraci moc dobré ryby a vydali se na procházku do západní části parku Slowinski Park Narodowy. Zpátky jsme se chtěli vrátit po pobřeží, ale foukal velmi silný vítr a metal nám písek do obličeje, tak jsme se raději opět vrátili lesem. Nákrčník je zde celkem šikovný kus oděvu ;)
    Přijeli jsme do města Leba a hledali ubytování. Zastavili jsme u jednoho penzionu a když jsme hledali, kudy skrz plot, zastavil se u nás kolem jedoucí cyklista a hned nám nabídl, že provozuje ubytování a že nás k sobě rád dovede. Měl moc pěkný penzion Onyx, ke každému pokoji bylo i venkovní posezení před oknem (stůl a dvě lavice), na zahradě měl dětský koutek, grilovací koutek a vůbec různě prostor rozčleněný, takže byl připravený na jakékoliv hosty. Všechno pěkné a čisté a on možná až moc úslužný. Zvykli jsme si, že jsou poláci hodně přátělští, ale nic se nesmí přehánět :) Pán se taky divil, kde jsme se naučili tak dobře polsky, když jsme tu poprvé, a byl hodně překvapený, že my mluvíme česky :) Nejsou tam na severu na nás zvyklí a evidentně neví, že máme podobné řeči. Většinou se snažíme mluvit česky a s místními se celkem dobře domluvíme.

    14.6. - středa - Dnes jsme navštívili místo, které bylo jednou z hlavních inspirací, proč jsem se chtěla vydat na sever Polska - Slowinski Park Narodowy a jeho písečné duny. Vydali jsme se z našeho penzionu pěšky, ale kdo jede autem, zanechá ho na parkovišti v obci Rabka. Dál je několik možností - jít pěšky, půjčit kolo, svézt se místními pidi elektrobusy a nebo na lodi do mezistanice, kde je i občerstvení a vojenské muzeum. V sezóně se ale rozhodně vyplatí vstát včas, jinak se přes davy lidí do hlavní atrakce parku ani nedostanete. Vstup do parku je zdarma, ale vstupuje se do něj překonáním jedné velké písečné duny, takže se zde hodně lidí zasekne a může se tu vytvořit dlouhá fronta. Procházeli jsme písečné duny a narazili jsme na školní výlet a všechny děti řádily v písku jako na sněhu a klouzaly se ze svahu dolu. My měli písku jen plné boty (kotníkové ponožky sem nedoporučuju), děcka ho musela mít úplně všude :) Park se vlastně pořád mění, protože písek se stále pomalu přesýpá a zahlcuje část lesa, který pod ním umírá. Cestu tam jsme šli celou pěšky, ale zpátky jsme se svezli lodí do Rabky a jeli jsme s tím školním výletem. Pak učitel povídal dětem o historii téhle oblasti a jak se místní živili hledáním jantaru, a když nechával kolovat ukázku jantarových kamínků, pobídl děti, aby je podaly i nám :)
    Večer už jsme prošli leda přístav a moc rádi jsme poseděli u místního piva :)

    15.6. - čtvrtek - Nejdřív nás čekal přejezd do Wladyslawowo, kde jsme našli ubytování a vydali se na vlak směr na poloostrov Hel. Dnešní den byl státním svátkem, takže bylo všude hodně lidí a i proto jsme nechtěli jet autem. Na Helu bylo všude zpoplatněné parkování na hodinu, takže jsme rozhodně neprohloupili. Lidé dokonce ze svých zahrad dělají parkoviště a lákají k sobě přijíždějící řidiče. Nevím, jak to ti poláci dělají, ale dnes se jako na přání po několika studených zamračených dnech udělalo opravdu krásně :) Prošli jsme si pláž na samém konci poloostrova, potom jsme šli do fokária a prohlédli si zotavující se tuleně, o které se tam starají. Martin se naučil svoji nejoblíbenější polskou větu: "Uwaga! foki gryza".
    Cestou zpátky jsme se zastavili ještě v městečku Jastarnia asi v polovině helské kosy. Je tam velká škola na winsurfing, kiteboarding a podobné vodní sporty. Všechno potřebné si tam můžete půjčit nebo rovnou koupit. Jinak co se ubytování týče, zde se nám podařilo zatím nejhorší. bydleli jsme v třípatrovém rodinném domě uzpůsobeném na pronajímání, sociálky společné na chodbě, viditelně tam někteří bydleli dlouhodobě a dost se tam kouřilo, z našeho pokoje to nešlo vyvětrat. Ještě že jsme tam strávili jen jednu noc.

    16.6. - pátek - Ráno jsme jeli do Gdynie. Počasí se opět zhoršilo, bylo zataženo a poměrně hustě pršelo, ale my se stejně šli podívat do přístavu, protože tam byly krásné velké lodě :) Jednu z nich jsme viděli i odplouvat, do další jsme zase vlezli na prohlídku. Chtěli jsme si prohlédnout ještě okolí, ale vzhledem k dešti jsme to nakonec vzdali a jeli se ubytovat. Čekalo nás tzv. trojměstí a návštěva nám vyšla zrovna na víkend, tak jsme si zde našli ubytování předem. Bydleli jsme kousek od všech měst v hotelu Dworek Banino a platili jsme 109 zl za pokoj za noc. Hotel byl moc pěkný, přímo v hotelu restaurace, kde jsme si dávali večeři a poseděli na pivu. Na hotelu Martin taky poprvé pustil televizi a zjistili jsme, že v Polsku se opravdu nedabuje, jen jeden mužský hlas monotónně odříkává všechny dialogy všech herců. Martin to komentoval slovy "no to ne! dělají si srandu, že jo!" :D Nedělali.
    Odpoledne se zase ukázalo sluníčko a my se vydali do Sopotu, podívat se na největší dřevěné molo v Evropě a křivý dům. Jak Martin na svých fotkách dokazuje, molo tak úplně dřevěné není. No ale vrácení vstupného jsme nepožadovali. Na konci mola je přístav pro malé lodě, tam jsme si poseděli, kochali se pohledem na lodičky a do jedné se i zamilovali :) Jmenuje se FIFRA a je taky na fotkách u Martina. Sopot je krásné lázeňské město s promenádami a udržovanými parky.

    17.6. - sobota - Ráno jsme popojeli autem do města Matarnia k nádraží, na parkovišti jsme nechali auto a dali si procházku parkem směrem na Sopot. Z rozhledny Pacholek byl krásný výhled na Gdansk. Potom jsme se šli podívat do parku Oliwski a šli jsme na vlak, kterým jsme dojeli k autu. Naše obě cesty byly krásným moderním vlakem, tak buď jsme měli štěstí, nebo jsou polské dráhy opravdu hodně vpředu oproti těm českým. Kousek od místa, kde jsme parkovali, byla Ikea ... no tak jsme zaskočili na koule :D

    18.6. - neděle - Dopoledne jsme chodili po třetím z měst Gdansk. Prošli jsme si hlavní turistická místa, v přístavu jsme opět viděli loďku FIFRA a díky průvodci jsme neminuli ani nádhernou uličku Mariacka, která připomíná trochu britskou architekturu. Dali jsme si pozdní poměrně drahý oběd a šli se podívat ještě do loděnice a potom na druhou stranu k Motlavě. Parkování bylo dnes zdarma, protože je neděle.

    19.6. - pondělí - Dnes jsme platili a platili. Dálnice 4,90 zl, parking u hradu 25 zl, hrad 8 zl, věž 8 zl, dálnice 23 zl, parking v Toruni 8,10 zl a navíc jsme tankovali (za 4,23 zl / litr). Jeli jsme do Malborku. Bohužel tam na Čechy nejsou příliš vybavení. Žádná brožurka ani audio průvodce nejsou v češtině. Ujal se nás tam jeden průvodce, který uměl i česky, protože zde pracoval, ale za prohlídku chtěl 200 zl. Holt cena stejná bez ohledu na to, jestli jsme dva nebo skupina. A jako na potvoru tam zrovna žádný český autobus nepřijel. Procházeli jsme si hrad a když jsme se dostali k věži, byla tam další kasa a vybírali dalších 8 zl. Tohle mě v Polsku fascinuje, na každém rohu je někdo, kdo vybírá nějaké peníze. Když si člověk zaplatí někam vstup, tak stejně ještě někde něco bude zpoplatněné navíc.
    Z Malborku jsme se vydali do Toruni. Přijeli jsme tam navečer, když už nebylo takové horko, navíc město je poměrně malé a pěkně kompaktní, takže se mi vlastně hrozně líbilo. Prošli jsme si ho poměrně rychle a zůstali jsme v malém rodinném pivovaru Jan Olbracht, kde se nám taky moc líbilo :) Jediné, co už jsme nestihli, byl obchod s toruňským perníkem. Torun je vlastně známý díky perníku a Koperníku :) Jeho rodný dům i jeho sochu jsme během procházek městem viděli několikrát. Byli jsme i na věži. Bydleli jsme v hostelu Orange, což byl takový zvláštně vestavěný dům do dvorku, ale pro naše přespání bohatě stačil.

    20.6. - úterý - Ráno jsme dokoupili ještě ty toruňské pernnníčky, zajeli jsme si na druhý břeh řeky na vyhlídku na město a pak už jsme pokračovali na Ciechocinek. Je to malé lázeňské město, kde se získává sůl vypařováním na stéblech rákosu. Z rákosů jsou postavené dlouhé stěny, na které se čerpá slaná voda, která stéká a odpařuje se. Kolem stěn je zdravý slaný a vlhký vzduch, takže promenáda kolem stěn je ozdravná. A taky zpoplatněná :) Za promenádu zaplatíte 3,50 zl a za věž v jedné ze zdí potom zvlášť ještě 5 zl.
    Pokračovali jsme do Poznaně a chytli jsme tam velmi silnou dopravu. V kombinaci s velkým horkem a s faktem, že jsme teprve hledali ubytování, to nebylo moc příjemné přivítání ve městě. Ubytování jsme našli za 140 zl za pokoj, parkovat jsme ale museli na ulici za další peníze. Poznan je velké město s poměrně rozlehlým turistickým centrem. Narazili jsme náhodou na muzeum šifer, ale šifru v angličtině se nám přeci jen vyluštit nepovedlo. Prošli jsme si starý pivovar, který byl přestavěný na moderní nákupní centrum a v nějaké z uliček jsme si dali nejdražší jídlo z celé dovolené. Vzhledem k horku a k pocitu, že už jsme těch měst měli poměrně dost, rozhodli jsme se Wroclaw už vynechat, že ji navštívíme třeba na podzim nebo na jaře jen na víkend.

    21.6. - středa - Wroclaw jsme sice z iteneráře vypustili, ale stejně jsme jeli kolem, protože jsme si nechtěli odpustit zámek Moszna, který jsme dostali doporučený (skoro až nařízený) od našeho polského souseda. Zámek byl pohádkově romantický, a proto tam bylo jedno svatební focení vedle druhého. Prošli jsme si zahrady, podívali se do skleníku u zámku a vydali se směrem domů :)

    Kdybych měla Polsko nějak shrnout, překvapilo mě, jak dobře jsme si rozuměli jazykově i jak přátelští poláci jsou. Až na hřebík v kole jsme nenarazili na žádné blbce. Horší je to na silnicích. V Polsku se jezdí asi o polovinu rychleji, než je dovoleno. Takže v obci, kde mají rychlost omezenou na 50 km/h jako u nás, jezdí téměř všichni 70 - 80 km/h a naše pomalé a předpisy dodržující vozidlo předjížděli kdekoliv, na dvojité plné, na přechodu, prostě nezájem. Na silnicích, na kterých máte strach o auto, že z něj vysypete všechny šroubky, jezdí poláci 90 km/h. Nafta vycházela levněji než u nás (4,20 - 4,40 zl / litr při kurzu cca 6 Kč za 1 zl). Jídlo vycházelo celkem podobně. Dostali jsme doporučení nakupovat v místních obchodech Biedronka (asi jako u nás COOP). Ubytování jsme si hledali pomocí google map a nebo aplikace meteor24.pl. Několikrát nás překvapila jen jedna přikrývka šířky 140 cm na manželskou postel, takže se vyplatí mít sebou ještě deku nebo lehký spacák. Jinak celkově pláže na seberu jsou krásné písčité a nekonečné, lesy jsou plné komárů. Počasí dokáže být hodně proměnlivé :)

Fotogalerie: zq a Martin na svém webu