Práce v Německu - shrnutí

1.12.2010

    Konečně jsem dostala pracovní povolení a podepsala smlouvu se zaměstnavatelem, tak jsem se rozhodla sepsat takové shrnutí, co tomuto slavnému okamžiku všechno předcházelo.

    NĚMČINA:
    Ač jsem se poctivě téměř rok učila němčinu kde to šlo, opakovala slovíčka v tramvaji a snažila se poslouchat němčinu na internetu, získala jsem pouze základy, se kterými jsem se jen těžko mohla s někým domluvit. Sice jsem si zaplatila intenzivní kurz němčiny u Tutoru (3 hodiny denně 4 dny v týdnu), ale tři dny před zahájením mi oznámili, že se kurz pro nezájem ruší. Nakonec jsem tedy odjela do Německa s mojí nízkou úrovní němčiny a snažila se to dohnat tam. Našla jsem si tu intenzivní kurz němčiny, vyplnila rozřazovací test, který mi až tak úplně nepomohl, protože mi z něj vyšlo, že jsem na rozmezí mezi B1 a B2 a zjistila jsem, že začátek B1 kurzu, pro který jsem se rozhodla, už jsem prošvihla a další začíná v květnu. Vůbec jsem si nedovedla představit, že bych mohla jít na pracovní pohovor, bez kurzu to opravdu nešlo.
    Kurz se ukázal jako svkělá volba. Jednak byl opravdu hodně intenzivní, 5 dnů v týdnu 5 hodin denně, takže se člověk hodně naučil, jednak jsem se konečně zas dostala mezi lidi a konečně jsem se rozmluvila a taky jsem si našla přátele. Zjistila jsem, že intenzivní výuka jednoho jazyka má za následek, že člověk není schopný mluvit další cizí řečí. Najednou jsem nebyla schopná říct ani jedinou větu anglicky :)

    SESTAVENÍ ŽIVOTOPISU:
    Po úspěšném složení zkoušek z němčiny na vhs jsem se konečně pustila do příprav hledání práce. Na internetu jsem si našla vzory životopisů (Lebenslauf) a podle nich celkem snadno vytvořila ten svůj. Horší už to ale bylo s motivačním dopisem (Anschreiben). Vymyslet takový dopis by pro mě byl problém i v mateřském jazyce. Měla jsem výborný vzor, skripta Němčiny z VHS, a podle toho jsem postupovala. Několikrát jsem ho přepisovala, několikrát mi ho Ondra nechal přepsat. Potom mi ho kontrolovali ještě dva němečtí přátelé a opět jsem přepisovala. Nakonec ještě doladit finální vzhled (ideálně titulní strana s fotkou, kontaktem a seznamem příloh, potom životopis a potom přílohy) a "Bewerbung" bylo hotové. V Německu je nutné posílat životopis poštou. Jen tak si člověk zajistí, že se mu dostane odpovědi, i když třeba záporné. Na životopisy zaslané poštou mi téměř vždy odpověděli, na životopisy online naopak téměř nikdy.

    HLEDÁNÍ A OSLOVOVÁNÍ FIREM:
    Jediná firma, kterou jsem měla vyhlídnutou, bylo Berger Bau. Od jednoho známého ze Stammtisch (německo-česká setkání) jsem dostala ještě další 4 kontakty. U všech jsem si ověřila, že na svých webových stránkách uvádějí, že hledají inženýry. Ozvali se mi pouze z Berger Bau, a to okamžitě, kdy moje Bewerbung dostali na stůl. Při pohovoru se pán sice tvářil, že moje přijetí je vlastně tutovka, ale po třech týdnech mi přišel odmítavý dopis. Zaregistrovala jsem se na monster.de a ač jsem zadala, že hledám práci v Bavorsku, přišla mi (a vlastně pořád chodí) spousta nabídek z celého Německa :) Většinou se ani netýkaly mého oboru, takže mi to nijak nepomohlo. Na všech možných ostatních personálních agenturách jsem se snažila najít nabídky práce, na každou jen trochu nadějně vyhlížející jsem odpověděla, ale nikdy jsem nedostala ani odpověď (to byly ty online vyplněné inzeráty). Následovalo další hledání firem pomocí různých vyhledávačů firem. Pracnou, skoro až detektivní metodou jsem si našla ještě několik dalších firem, které jsem všechny oslovila, opět bez výsledku. Další detektivní činností jsem dohledala i firmy v Regensburgu, ale ani tam se mi nedostalo žádné kladné odpovědi. Odpovídala jsem i na inzeráty v místním tisku pnp.de. Objevila jsem tam totiž dva inzeráty na práci kresliče v AutoCadu.
    V průběhu toho dlouhého hledání jsem dostala jednu nabídku, pracovat jako asistentka pro češtinu pro jednoho právníka s českou klientelou. Nabízel mi práci na bázi 400 euro, bohužel jsem záhy zjistila, že na tyhle Mini Jobs neboli geringfügige Beschäftigung pracovní úřad neuděluje povolení (ale o tom v dalším odstavci). Když jsem viděla, že veškeré moje snahy najít si práci v oboru končí bez reakce, začala jsem se soustředit na tuto práci, jakým způsobem by bylo možné, aby mě právník zaměstnal. Dotáhla jsem to až tak daleko, že jsem si začala zařizovat živnosťák na překladatelskou činnost. Když v tom se najednou ozvala firma, u které jsem se prý ucházela o práci. Vůbec jsem netušila, o koho jde, a věděla jsem jistě, že v Deggendorfu jsem se o práci neucházela. Vyrobila jsem si pěknou tabulku, do které jsem zaznamenala každou firmu, kterou jsem našla, dopisovala poznámky typu kdy jsem odeslala životopis, zda mi odpověděli apod. Ale Deggendorf tam opravdu žádný nebyl. Až na pohovoru jsem pochopila, že se jedná o jeden z inzerátů na PNP. Firma se nevěnuje projektování silnic, vlastně žádnému projektování, pouze hledali někoho na výpomoc s AutoCadem. Pohovor dopadl výborně, ihned bez rozmýšlení mi nabídli zkušební den :)

    ZKUŠEBNÍ DEN:
    Zkušební den je zřejmě v Německu běžná věc. Potenciální zaměstnanec si vyzkouší práci u potenciálního zaměstnavatele, aniž by spolu vyřídili nějaké papíry. Během takového dne tedy člověk poměrně jistě pozná, jestli se mu taková práce zamlouvá a zaměstnavatel samozřejmě pozná, jestli toho člověka opravdu má smysl zaměstnat. Zkušební den samozřejmě není placený. Teprve po tomto zkušebním dnu se uzavírá smlouva se zkušební lhůtou 6 měsíců. Můj zkušební den tedy dopadl dobře, dohodli jsme se na částečném úvazku 2 dny v týdnu. Byl to ale docela šok, když na mě AutoCad samozřejmě mluvil jenom Německy. Připravila jsem si aspoň malou nápovědu, nafotila jsem si celou nabídku v češtině, abych mohla porovnávat. Hodně mi to pomohlo. Ve firmě jsem si potom nafotila i německou nabídku a doma si vytvořila nápovědu v obou jazycích, kterou stále využívám :)

    PRACOVNÍ ÚŘAD:
    Práci jsem si sice našla, ale zdaleka jsem ještě neměla vyhráno. Následoval další nepřítel, a tím byl pracovní úřad. Pro země, které vstoupily do EU 1.5.2004 je v Německu až do 1.5.2011 pracovní trh uzavřený, což znamená, že pokud chce německá firma zaměstnat někoho z těchto zemí, musí podstoupit složitou proceduru. Nejdřív musí vypsat pracovní místo na úřadě práce a 3 měsíce čekat, zda se pro tuto pozici nenajde nějaký Němec. Pokud najde, musí firma zaměstnat Němce. Existují i způsoby, jak se tomuto vyhnout, jako například sňatek s Němcem nebo studium v Německu. Ani jedno bohužel není můj případ. Naštěstí pro mě ale začal platit od 1.1.2009 dodatek, který říká, že pro lidi s vysokoškolským vzděláním a pro kvalifikované odborníky, kteří se ucházejí o práci ve svém oboru, už toto omezení pracovního trhu neplatí. Takoví lidé získají pracovní povolení relativně jednoduše. Neplatí to však pro práce na bázi 400 Euro, na ně nelze získat pracovní povolení vůbec. Jedná se totiž o určitý způsob výpomoci, něco podobného jako česká dohoda o provedení práce. Neodvádí se z ní téměř žádné daně, pouze určitá paušální daň. V mém případě se tedy jednalo o klasický hlavní částečný úvazek. Sehnala jsem si všechny podklady, které k tomu byly potřeba, nakonec naštěstí postačil i dodatek diplomu v angličtině a nemusela jsem si shánět úřední překlad. Manželka šéfa mi vystavila takovou žádost, aby se co nejvíc podobala mému oboru a nebyla pochybnost, že je to přesně taková práce, na kterou jsem studovala univerzitu (což tedy nebyla pravda, protože moje jediná pracovní činnost je výpomoc v AutoCadu, ale prostě pro pracovní povolení se musí udělat maximum). Úřednice byla velmi příjemná, s úsměvem ode mě přijala všechny podklady, naštěstí bylo vše kompletní a v pořádku, informovala mě, že teď musí odeslat moje podklady dál, další úřednice ověří, zda mi firma nenabízí málo peněz, a pokud všechno v pořádku dopadne, měla bych dostat povolení a od toho data už můžu pracovat. Od té doby pracovní úřad několikrát kontaktoval moji firmu a řešili ještě nějaké nejasnosti apod. Šéf povídal, že jsou s mým původem pořád problémy. Ani jsem se pořádně nedozvěděla, o jaké všechny problémy se jednalo. Ale pracovní smlouvu jsme nakonec uzavřeli, takže si můžu konečně oddychnout.

    ÚČET V BANCE:
    Bohužel ani bankovní konto není vyřízené hned nebo v nějaké rozumné době. V mém případě se to samozřejmě neobešlo bez komplikací. Funguje to tak, že vyplníte žádost na internetu a potom si buď necháte poslat smlouvu poštou, nebo si ji vytisknete sami, v obou případech ale jdete na poštu, kde poštovní zaměstnanec ověří vaši totožnost. Naivně jsem na poštu vyrazila pouze s občanským průkazem. Ani dvojjazyčnost mi nepomohla k tomu, aby mi ho paní za přepážkou akceptovala. Musela jsem tedy domů pro pas. Paní byla trochu nešťastná i z pasu, ale vyhodit už si mě netroufla. Vše jsme tedy vyřídily a odeslaly. Měla jsem sebou pro jistotu připravené i potvrzení o přihlášení k pobytu, nebylo ale potřeba. Po týdnu se mi konečně ozvali z banky. Prý mi účet ještě otevřít nemohli, protože nutně potřebují moje potvrzení o přihlášení k pobytu. Hmm. V práci na mě naléhali, že nutně potřebují moje konto, aby mi mohli poslat výplatu. Ale ani do mého posledního pracovního dne v prosinci jsem se otevření konta nedočkala. Čeho jsem se dočkala následující týden byl odmítavý dopis, že usoudili, že mojí žádosti o otevření účtu u jejich bankovní instituce nemohou vyhovět. Vybrala jsem si tedy jinou banku. U té jsem se odpovědi dočkala celkem rychle. Zamítavý dopis mi přišel do týdne. Jejich termín "nemůžeme otevřít" mi začínal lézt na nervy. Ať tam rovnou napíšou "nechceme otevří", víc by to vystihovalo realitu. Co dál? Třetí banku jsem vybírala pečlivě. Stále jsem se snažila vybírat mezi těmi, které vedou účet zdarma a překvapivě jsou to také všechny ty, které hospodaří se ziskem (jak to ty ostatní banky dělají, že si od lidí vybírají poplatky a ještě jsou ve ztrátě?) Abych měla šanci, že moje další banka ve výběru otevře účet i nějaké Češce, vybírala jsem nějakou s nejméně výhodami, tedy žádná částka připsaná na účet na uvítanou nebo možnost vybírat z bankomatů po celém světě zdarma. A podařilo se. Na třetí pokus jsem tedy konečně dostala místo zamítavého dopisu hromadu dopisů s PIN, TAN, kartou, informacemi o přihlášení k účtu apod. Moje trápení tedy skončilo až 27.01.2011!!! (článek jsem měla napsaný a tenhle odstavec jen doplňovala o aktuální vývoj).

    DALŠÍ VYŘIZOVÁNÍ A ÚŘADY:
    Aby mohl člověk pracovat v Německu, musí mít samozřejme nahlášený pobyt v Německu a dále německé zdravotní pojištění (což samozřejmě obnáší ještě výpověď tomu českému). Pak už zbývají jen takové detaily, jako třeba sleva na vlak, na městskou hromadnou dopravu apod. Maličkosti, ale když musíte všechno vyřizovat najednou, jste z toho už trochu zoufalí.

    Na závěr bych chtěla poděkovat každému, kdo se mě snažil alespoň trochu pochopit a podpořit. Opravdu si toho velmi vážím a moc mi to pomáhalo. Během období marného hledání práce jsem měla stavy deprese a beznaděje. Fakt, že jsem nevydělávala žádné peníze a že moje našetřené úspory se nebezpečně začaly blížit nule, mi rozhodně taky nepřidal. Říkat si o peníze jsem nechtěla, ale občas mi nic jiného nezbylo. Tušila jsem samozřejmě, do čeho jdu, ale člověk si to všechno prostě nedokáže představit, dokud si to neprožije. A kolik jsem si vyslechla jízlivých a ironických poznámek! (jak se "flákám" v Německu, jaký jsem kapitalista, jak si žiju v eurech apod.). No snad už bude dobře :)