Válčení Němců s češtinou

8.12.2009

    Včera večer jsme byli s Ondrou na setkání Stammtisch. Psychicky jsem se opět připravovala na "šprechtění" a v duchu doufala, že jim v tom hospodském hlaholu budu alespoň trochu rozumět. Přisedli jsme si ke stolu ke dvěma Němcům, pán začal mluvit německy, jak se máme a tak. No a potom následoval šok. Paní se mě začala česky vyptávat, jak se mám, jestli tu jsem na návštěvě a na podrobnosti mého přistěhování. Obdivuju, jakou výbornou češtinou mluvila. Ne, není to žádná žena ze smíšené česko německé rodiny, jen jsem se ocitla ve společnosti lidí, kteří se v Německu snaží učit česky. Všichni Němci sedící u stolu navštěvovali kurz češtiny. A pak že se tu s nimi nedá dorozumět česky :o) Většina z nich tedy nebyla schopná se příliš domluvit, ale už jen ta chuť začít se učit češtinu mě těší. Věkově se "studentni" pohybovali ve všech kategoriích od "méně než třicet" až po důchodový věk. Paní vedle mě předvedla asi nejlepší výkon, opravdu smekám. Učila se prý už dříve, potom musela přerušit a teď už se učí pátým rokem dvě hodiny týdně. U stolu s námi byli i Češi a Slováci, buď učitelé češtiny ve zdejších kurzech a nebo studenti doktorandského studia na zdejší univerzitě.

    Ale abych nebyla o něco ochuzena, i na němčinu se dostalo, a to byl takový kulomet! Zůstali jsme v hospodě už malém hloučku a ty lidi začali mlet tak rychle, že ještě chvíli a mozek mi začne troubit na poplach. Asi se budu muset naučit z hospody včas utíkat, ty pozdnější doby to je na mě moc vysoký level :o)

    A jedna malá poznámka ohledně hospody. Na dámských toaletách mě velmi překvapila proutěná miska, ve které byl krém na ruce, parfém, lak na vlasy a dámské hygienické potřeby. Výborný nápad ... když víte, že to tam nikdo neukradne.