Na sociální dávky z Čech můžu zapomenout

2.12.2009

    Včera večer jsem se dočetla internetu, že i v zahraničí můžu dostávat podporu v nezaměstnanosti ze svého domovského úřadu práce (v tomto článku poslední odstavec). Hned ráno jsem poprosila mamku, aby mi zavolala na náš úřad práce a poptala se na to. Odpověď mě samozřejmě vůbec nepotěšila.

    Skutečně můžu odjet do ciziny, hledat si tam práci a pobírat z Čech podporu v nezaměstnanosti, ale musím splnit dvě podmínky. První podmínkou je, být nejdříve měsíc zaregistrovaná na úřadě práce, docházet tam na pravidelné schůzky a hledat si práci, a teprv když doma nebudu měsíc úspěšná, smím si zažádat o přeložení do zemí EU. Druhá podmínka potom je, aby úředník mojí žádosti vyhověl. Rozhodnutí záleží na nich a je zcela individuální. V praxi by to tedy znamenalo, že budu měsíc pendlovat mezi Německem a Českem, modlit se, aby mi nenašli práci a doufat, že až požádám o dávky do zahraničí, bude mít úředník dobrou náladu a já se mu něčím neznelíbím. Bratr měl podobnou zkušenost s dojížděním, a to měl jezdit pouze z Prahy. Vysvětlil úřednici situaci, že si práci hledá v jiném městě, a ona mu ochotně vyšla vstříc a odpověděla mu, že v tom případě si ho budou volat na schůzky "pouze" jednou týdně.

    Jak by tedy moje dojíždění vypadalo? Na úřad práce v místě trvalého bydliště to mám 255 km a cesta trvá při dobrých podmínkách 4:20 h. Jedna otočka doma by tedy znamenala ujet 510 km a strávit v autě necelých 9 hodin, minimálně. Pokud bych toto zopakovala při dobré vůli úředníků "pouze" 4x za měsíc, dostali bychom se na více než 2000 km. Při důsledném počítání všech nákladů můžu tuto možnost rovnou zavrhnout.