cestopis

2.9. - pátek
naložení kol v Brně, odjezd
    Sešli jsme se na Zvonařce a já si všimla tváří známých z loňského korsického zájezdu - Evky s Liborem a Hely s Pepou. Oni jsou si ty zájezdy dost podobné, tak se asi není čemu divit :) Vlastně dobrá polovila lidí z tohoto zájezdu už byla na Korsice.
    Brno jsme opustili ve 20h. V autobuse proběhlo tradiční představení teamu, který se staral v následujících dvou týdnech o naše pohodlí, doputovaly k nám věrnostní dárky a pak už následoval film Trója.

3.9. - sobota
prohlídka Benátek, nalodění na trajekt
    V brzkých ranních hodinách jsme přijeli do Benátek. Vilda s námi doběhnul až na náměstí Sv. Marka a tam nás rozpustil. Vydali jsme se náhodně do benátských uliček a pomalu směřovali kroky zpátky k přístavu. Procházka v chladných benátských uličkách byla celkem příjemná, což už se nedalo říct o posledním kilometru k autobusu. To byla taková malá příprava na to, co nás mělo čekat na Peloponésu.
    Nalodili jsme se krátce po druhé hodině. V podstatě jsme zabrali celou horní palubu. Každý si našel nějaký stolek, jako ložnice posloužila místa mezi stolky. Na palubě sice hodně foukalo, ale v kajutě zase byla poměrně zima, celou noc všude svítila světla a kolem pořád někdo coural. Ne že by na palubě byl úplný klid, těsně vedle nás propukla nějaká soukromá diskotéka, ale překvapivě jsme ji bez problému zaspali :)

4.9. - neděle
zelování na trajektu
    Měla jsem strach, jaká strašná nuda bude na trajektu, když na něm máme strávit 35 hodin. Ale nakonec to zdaleka nebylo tak hrozné :) Pomalu jsme se začali navzájem seznamovat, na palubě nám napustili bazén, takže byla možnost koupání, půjčila jsem si řeckou konverzaci a nastudovala si jednak řecká písmena a jednak základní fráze ... a najednou byl večer. Kdyby byl obchod na lodi lépe zásobený vínem, nedalo by se cestě na trajektu vůbec nic vytknout.

5.9. - pondělí
vylodění, první etapa
    Brzy ráno jsme přistáli v Patras (v Patras bylo 5h, což je o hodinu víc než by to bylo v Čechách, protože jsme se dostali do dalšího časového pásma) a autobus nás vyvezl na první startovní místo. Naštěstí nás vyvezl do 1050 m n.m. a ušetřil našim po trajektu zlenošeným nohám hodně výškových metrů. První etapa byla poměrně dlouhá ale jela se dobře. Byla dokonce ideálně nastavená, nejdřív stoupání a potom už jen klesání, takže si člověk na vrcholu kopce mohl dát vítězně oběd a potom si užil už jen sjezd. Suvlaki i řecký salát chutnali výborně. K tomu ještě pivko a za dva lidi jsme platili účet 14,60€.
    Po vykoupání v moři a výborné večeři jsme se seznámili na pláži při seznamovacím večírku, ochutnali místní víno recinu a dokonce si i zazpívali s kytarou. Táňa se nám postarala o hudební doprovod. Ani nevím, jestli někdo stavěl stan, ale rozhodně vím o hodně lidech, kteří ulehli pod širým nebem. Komáři nebyli a zima už vůbec ne :)

6.9 - úterý
Stemnitsa, kláštery, spaní pod mostem
    Ráno jsme se trochu popovezli autobusem, aby ta trasa byla snesitelná. Cestou jsme se stavili u 4000 let staré vinné révy. Škoda, že už pár tisíc let neplodí, mohly to být archivní hrozny. První dnešní zastávka byla v horském městečku Stemnitsa. Velmi sympatické je, že sotva člověk příjde do restaurace, ihned dostane vodu ve džbánku. Po obědě jsme se podívali na vyhlídku a vydali se ke klášteru. Některé části držely ve vzduchu opravdu jen silou boží vůle. Na závěr dne nás čekaly dva kopce, ten první okořeněný ještě šotolinovým povrchem. Ač nebyla dnešní trasa příliš dlouhá, měla jsem toho horka a stoupání na závěr docela plné kecky.
    Myli jsme se ve studánce v kapličce u silnice a spali jsme pod mostem na starém již nepoužívaném mostě. Prostě kudrnovská romantika :)

7.9 - středa
Vasses, Olympia, bouřka
    Ráno nás autobus opět vyvezl hodně vysoko, a to konkrétně k památce Vasses. Dnešní trasa byla celkem příjemná, většinou sjezd. Jeli jsme ji v klídku a užívali si všeho kolem, tj. kaváren, fíků a hroznů u silnice apod. Celou dobu nás provázelo hřmění. Když jsme se blížili k cíli, bylo už poměrně zataženo a takové dusno, že by snad bylo lepší, kdyby do nás tradičně pralo slunko. Dorazili jsme do kempu a vzhledem k deštivému počasí se rozhodli postavit stan. Měli jsme půjčený od kamarádky a nedbajíc kudrnovských rad v rodokapsu nechali jsme první stavění až přímo na místo. Ne že bychom měli problém s postavením, ale když jsme byli hotovi a naházeli batohy do stanu, přišel nám Saša poděkovat, že ten stan, který jsme postavili, je jeho :)
    Hromadně jsme se vydali na prohlídku vykopávek v Olympii a po večeři jsme se ve stejně hojném počtu sešli v restauraci na vinný střik, neboli "krasí tě nero".

8.9 - čtvrtek
první zkracování trasy, Stoupa
    Počínaje dnešním dnem se nám začala kazit cyklistická morálka. První jedinci se rozhodli zkrátit si trasu a nechat se vyvézt autobusem trochu dál, než poctivější část zájezdu. Místo poctivého stoupání na začátku jsme si užili koupání a potom už jen pohodových 25 km :) Sotva jsme pak sedli na kolo, tak jsem se potkala s Ondrou, takže do sebe všechno krásně zapadlo. Oběd jsme si dávali na pláži kousek od kempu ve Stoupě. Číšníka zaujalo, že jsme přijeli na kolech, tak jsme mu popisovali, jak to máme všechno zorganizované. Celkově bych řekla, že na nás všichni koukají jako na kuriozitu. Banda cyklistů, kteří se pachtí v třiceti stupňových (ve stínu) vedrech na kolech se asi jen tak nevidí.
    Večer jsme poseděli v taverně vedle kempu a vypili tolik vín, že jsme dostali ještě jednu karafu jako pozornost podniku. Tahle situace se opakovala pokaždé, když jsme popíjeli s Oťasem a Jirkou :)

9.9 - pátek
lisovna olejů Morea, jeskyně Diros Cave, nejjižnější cíp Evropy Tenaron
    Pokračovali jsme v nasazeném tempu a opět si ušetřili část trasy. Dnešní trasa byla totiž naplánována poměrně dlouhá a se zajímavými přídavky, tak jsme dali přednost přídavkům. Cestou jsme se zastavili v malé lisovně olivového oleje Morea a všichni, kteří jsme jeli autobusem a kteří v místě zastihli autobus, jsme nakoupili několik lahviček oleje domů.
    Když nás autobus vysadil, několik lidí označili venkovní teplotu jako "teploučko". Proč tomu nesnesitelnému vedru říkat tak eufemisticky? Vydali jsme se k moři k jeskyni Diros Cave. Na prohlídku jsem šla jen s Evkou a ani jedna jsme nelitovaly. Jeskyně byla obrovská (alespoň do šířky a délky, s výškou to bylo horší, trochu jsme potrénovaly shýbání) a nádherná. Lodička nás vozila poměrně dlouho a pořád bylo na co koukat. Za těch 12€ to určitě stálo.
    Zbytek cesty byl celkem příjemný, jen na závěr nás čekal nepříjemný výšlap do městečka Vathia. Dojeli jsme úplně na jih do Marmari. Na krajině bylo znát, že jsme se dostali do jižní části Peloponésu. Ubylo už tak dost vzácné zeleně. Kromě kamenů a suché trávy nebylo vidět snad nic jiného. Trochu se mi ztratil Ondra. Ptala jsem se lidí, jestli ho někdo náhodou neviděl, ale všichni jen kroutili hlavou. Nakonec dorazil půl hodiny po večeři :)
    Vínko jsme popíjeli v místní taverně a dočkali jsme se i naší zasloužené karafy od podniku :) Ustlali jsme si na pódiu na pláži. V tomhle vyprahlém trnitém místě byly možnosti hodně omezené.

10.9 - sobota
poctivý výšlap v serpentinách, Jirka prodává kolo, Zuzka tancuje při svitu měsíce
    Hned ráno nás čekal výšlap v zamotaných serpentinách. Potom už byla trasa celkem příjemná, i když ještě jeden výživný kopec nás cestou čekal. Nejzákeřnějsí na něm bylo, že vedl pořád do zatáčky a dlouho nebylo vidět, kde končí. Jirka začal mít všech těch kopců zdolávaných ve vedru plné kecky a začal svoje kolo nabízet nejdřív za 3 litry vína, později už jen za dva litry a v kempu už ho nabízel zadarmo :)
    Po večeři jsme se sešli na pláži při příležitosti oslavy narozenin pana ředitele :). Měsíc byl téměř v úplňku a krásně svítil, Táňa krásně hrála a kuchařka Zuzka se nám roztancovala. Vyzvala k tanci i Otíka a Jirku. Nakonec došlo i na zpívání arií, ale přerušila je nějaká paní, která nás požádala, abychom se přesunuli co nejdál pryč, že chce spát. Zřejmě se potřebovala dobře vyspat před povalováním na pláži následující den.

11.9 - neděle
odpočinkový den, Gythio, ochutnávka darů moře
    Po několika dnech v sedle jsme si dopřáli odpočinku. Dopoledne jsme strávili na pláži, kromě koupání hráli někteří i beach volejbal. Odpoledne jsme se na kolech vydali do 5km vzdáleného Gythia, abychom tam našli nějakou dobrou rybářskou tavernu. To se nám podařilo a zůstali jsme v ní několik dalších hodin :) Objednali jsme si ryby a různé mořské potvory a navzájem si ochutnávali z talíře. Z klece nás pozorovali dva papoušci. Toho většího Saša podrbal na krku a papoušek se mu krásně natáčel, aby si užil drbání ze všech stran. Cestou zpátky jsme pak ještě nakoupili nějaké pohledy.
    Večer jsme si poseděli v kempu u baru. Servírka neuměla ani anglicky ani německy, což mě v kempu pro turisty docela překvapilo, ale tak nakonec pochopila, co se snažím objednat.

12.9 - pondělí
poctivý výšlap do Kosmas, klášter, nepříjemný parný dojezd do kempu
    Když jsem ráno viděla Oťase se zavázanou rukou, nevěřila jsem, že se mu včera mohlo něco přihodit, když jsme celkem ujeli 10km jen do taverny a zpět. Ale prý nešikovně spadl z kola a ruka nateklá jako bambule mu nedovolila jet na kole. Jirka se ochotně přihlásil jako Otíkův doprovod v autobuse a splnilo se mu tak v podstatě jeho přání ze soboty, kdy se chtěl kola za každou cenu zbavit :)
    Ani nevím, proč jsem kývla na to, že si ráno vyšlápnu 850 výškových metrů a nenechám se autobusem vysadit až nahoře v Kosmasu, ale nakonec to nebylo tak hrozné. Stoupání bylo sice dlouhé, ale bylo poměrně chladno, jelo se často ve stínu a foukal celkem příjemný vítr. V Kosmasu jsme poseděli v kavárně a vydali se hledat klášter M.P.Elonis. Byl pěkný, fotogenický, a Ondra se tam nějak zalíbil řádové sestře, tak mu dala lahvinku mešního vína. V Leonidiu jsme si pak dali řecký salát a mražené pivo ve strašně klimatizované hospodě. Řekové se vůbec hodně snažili, abychom si domů odvezli nějakou tu angínu. S ledovou vodou, ledovým pivem podávaným ve sklenicích právě vyndaných z mrazáku a klimatizací nastavenou nesmyslně nízko jsme se setkávali celkem často.
    Poslední část nebyla výškově nijak náročná, ale asi už toho vedra na mě bylo nějak moc, prostě jsem to nemohla ujet. Do kempu jsem dorazila vyčerpaná a hlava mě bolela ještě několik hodin. Až "krasí tě nero" mě vyléčilo.

13.9 - úterý
ptačí laguna, hrad v Paralio Astros, Nafplio
    Jeden z nejzdatnějších cyklistů zájezdu Karel se rozhodl, že dneska kolo nechce ani vidět, nechal ho naložit na vlek a nechal se vozit autobusem. Vilda prohlásil, že je štěstí, že Oťas s Jirkou nezačali bojkotovat (uznávám, že Oťas kvůli zranění) trasy dřív, protože by do konce zájezdu už téměř nikdo na kole nejezdil.
    Dnešní trasa byla spíše pohodová. Kromě stoupání na začátku se jelo prakticky po rovině. Vlastně to byla první rovina, kterou jsem na Peloponésu viděla :) Se zastávkami u ptačí laguny a v Paralio Astros, kde jsme si vyšlápli k hradu, jsme dojeli do města Nafplio. Město jsme si projezdili, samozřejmě jsme si dali i řecký salát a vydrápali jsme se na nižší ze dvou pevností. Ondra by býval jel i na tu vyšší, ale to by nesměl jet se mnou :) Já zastávám názor, že z té nižší byl na tu vyšší moc pěkný výhled.
    Večer jsme dobrovolně strávili na pláži, která kromě romantiky popíjení vínka na lehátku pod palmou za zvuků šumícího moře nabízela i útočiště před komáry, kterých jinak v kempu bylo přehršel. Poďobali nás už při večeři a při brífinku.

14.9 - středa
den památek, Tirins, Argos, Mykény
    Původně jsem byla smířená, že dneska opět sednu na kolo a památky objedeme vlastním pohonem, protože jsme se nepřihlásili na půjčení skůtru, ale když za mnou včera večer přišel Otík se zprávou, že si pronajali devítimístné auto a jestli se nechci svézt s nimi, nedala se tak skvělá nabídka odmítnout. Dnešní den byl tedy opět odpočinkový :) Díky tomu jsem viděla i hrad v Argosu, protože jinak by mě na ten kopec asi nikdo nepřemluvil.
    Nejdřív jsme se jeli podívat na vykopávky v Tirins a tam nás zaskočilo, že vstupní brána byla přemístěna a na jejím původním místě nebyla ani cedule, která by na to turisty upozorňovala. Všichni průvodci tištění i ti živí pak navigují turisty na špatné místo a ti potom chudáci zmatkují. V Argosu jsme si prohlédli vykopávky a trhy, navštívili nepěkně drahou kavárnu (2dl vína za 4€), nakoupili víno na večer a vyjeli si na hrad. Z něj byl krásný výhled na úrodné údolí vzniklé náplavami bahna.
    Před Mykénami jsme se stavili ještě v jedné restauraci, ale bohužel jsme se už dostali do turisticky navštěvované části Peloponésu, a to se projevilo jak na velikosti porcí tak na cenách. V Mykénách jsme si samozřejmě prohlédli vykopávky, ale vybaveni čelovkami jsme také vlezli do bývalé cisterny s vodou. Cesta to byla dobrodružná a na konci jsme vlastně nic nenašli. Ale byli jsme v místě, kam skoro nikdo nechodí, neb neví, že si má vzít baterku :) Agamemnovou hrobkou jsme návštěvu památek ukončili.
    Večer jsme se opět schovali před komáry na pláž a ochutnali víno z Argosu.

15.9 - čtvrtek
vykopávky Epidauros, klášter Agnountos, Korintský průplav
    Sice byl poslední den a následoval odpočinek na trajektu, ale prostě se mi nechtělo tolik se mučit v tom vedru a tak jsem opět zvolila kratší variantu. A ostatní mě ujistili v tom, že jsem o nic nepřišla.
    Ráno byla prohlídka vykopávek v Epidauru, potom následovala zastávka a vykládka zbylých cyklistů u nádherného maličkého kláštera. Následoval delší kopec, ale nebyl nijak zvlášť nepříjemný. Až na to vedro, samozřejmě. Horko bylo tak velké, že jsme v kopci předjížděli uvařený kamion. Po výšlapu následoval opět zasloužený sjezd (i když moje brzdy si snad tolik štěstí ani nezasloužily) a po pár rovných kilometrech jsme přijeli k autobusu. Nemohli jsme si nechat ujít Korintský průplav. Poseděli jsme v restauraci vedle něj, takže jsme viděli v akci i most, který se zasouvá 8m hluboko, i proplouvání lodi, která měla po obou stranách průplavu snad jen metr rezervu. Pak už jsme jen nakoupili zásoby jídla a pití na loď, dali si večeři a vyrazili do Patras na trajekt.
    Co se odehrálo poté, co jsme byli vpuštěni na trajekt, se dá těžko popisovat. Představte si vodu, která se na vás hrne všemi možnými otvory. Asi tak vypadal náš "příchod" na palubu. Slabší povahy turistů v poklidu si popíjejících pivo na palubě to okamžitě vzdaly, chopily se svých půllitrů a utekly před námi do restaurace, silnější jedinci setrvali a bavili se nad tím, jak si zabíráme všechny stolky a steleme lůžka v prostoru mezi. Každopádně jsme uspěli a uvelebili se přesně jak jsme chtěli. Zajistili jsme si tak 32 hodin spokojené plavby :)

16.9 - pátek
zevlování na trajektu
    Den probíhal velmi poklidně. Koupání, pospávání, opalování, četba a popíjení vínka, dokud bylo. Ráno se Saša přišel zeptat, jestli nám zbylo nějaké víno z toho kanystru, který nám včera svěřil. Tak jsme mu aspoň slíbili, že má u nás celý den všechny vinné kohoutky otevřené. Pánové ale otevřeli už v půl 12, takže do večera bylo dopito. Vydali se do obchodu dokoupit zásoby. Obchod zřejmě od naší poslední návštěvy nikdo nedoplnil, takže jediný alkohol, který si člověk mohl koupit, bylo ouzo. A oni ho opravdu koupili. Neměla jsem odvahu a neochutnala :)
    Večer se u našich stolků sešla velká část zájezdu a oč bylo míň vína, o to víc bylo jídla. Hlavně suchých salámů. Všichni se snažili zbavit zásob z domova, kdy si nasušili salámy a sýry, aby se pak v Řecku stejně krmili hlavně řeckým salátem.

17.9 - sobota
den v autobuse, večer v posteli
    Cesta z Benátek do Brna byla prostě otravná a dlouhá. V Brně jsme byli krátce po deváté večer, rozloučili jsme se a vydali každý svou cestou. Zajímalo by mě, jestli se opravdu sejdeme příští rok v Norsku, když se tolik lidí pro tuhle myšlenku nadchlo :)

NAHORU